Na malých motorkách je něco neuvěřitelně dojemného. Psychologové říkají, že máme rádi menší předměty, než je obvyklé, protože vypadají bezpečně, cítíme se jako hračky a dávají nám pocit kontroly.
To je pravděpodobně důvod, proč tolik z nás nachází japonská auta kei, vtipné křižníky o objemu 50 ccm, legrační tříkolový náklaďák Piaggio Ape, australský “pošta” Motocykl CT110… a samozřejmě tato Honda CT125 od Motolord z Thajska.
Dílna Motolord
Workshop Motolord provozovaný společností Chayakrit “Vin” Kaiwonwan, návrhář a výrobce náhradních dílů pro oblíbené místní modely, jako je Honda Rebel. A někdy se Vin věnuje i plnohodnotnému přizpůsobení a před vámi je jeho další projekt Honda CT125. “Šílený Max”.
Honda CT125 MadMax
Koncepce projektu je následující: vezmeme původní podvozek a vyměníme vizuální části, – říká mistr. – Vnější prvky měníme bez dotyku rámu, takže motocykl lze kdykoli vrátit do původního stavu.
A přesto to dopadlo tak vtipně, že se nelze neusmát. Honda pojmenuje barvu tohoto dítěte Matná fresková hnědáa právě jeho zbarvení přivedlo Chayakrit k myšlence projektu.
Když jsem poprvé viděl CT125 v tomto pískovém laku, připomnělo mi to film Mad Max,“ říká Win. -Líbí se mi tento styl motorek a při hledání inspirace jsem se na ně trochu podíval.
Honda CT125 jako jeho “pošta” kolega CT110 je typický dříč, jednoduchý a spolehlivý. Je založen na Super Cub a má jednoduché specifikace: jednoválcový motor o objemu 125 ccm, poloautomatickou čtyřstupňovou převodovku a některé moderní zázraky, jako je elektrický startér, ABS, LED světla a digitální přístrojový štít.
Honda CT125. Turenduro z mopedu
Детали
Chayakrit nainstaloval duální LED světlomet na výkonný držák, který se nasazuje na místo sériového jednoduchého světlometu. Držák je tak výkonný, že funguje zároveň jako malý kufr a po jeho stranách jsou čtvercová světla pro denní svícení na zakázkovém volantu.
Vpředu je veškerá náročnost motocyklu převážně vizuální, a přesto je vybavena některými docela praktickými ochrannými rámy. Motor je vybaven žebrovanými kryty a pod sedadlem je vidět stylový kryt vzduchového filtru, který dodává CT „taktický“ vzhled. Centrální prvek rámu od sloupku řízení k sedadlu uzavírá podobný plášť, který je prvkem pro zajištění zavazadel.
Obecně se zde zavazadla táhnou jako červená nit: kromě již zmíněných prvků je vzadu mohutný dvojitý kufr, který je zároveň platformou pro velký středový kufr, vlevo je instalován rám pro měkký kufr a na zadní jsou umístěny dvě trubky s nářadím. přímo pod tlumičem. Překvapivě si přitom CT125 s takovou zátěží poradí dobře: váží pouhých 118 kg a povolená maximální hmotnost tohoto modelu je 237 kilo.
Pokud tedy jezdec není fanouškem rychlého občerstvení, tak ho ČT vytáhne úplně ven a vše, co je pro roadcamping potřeba. Jen pro případ Čajakritu vyměněn zadní tlumič “Diablo” od K-Speed.
Motocykly jako MadMax nejsou stvořené pro závodění, ale na druhou stranu na nich můžete nejen vylézt doprostřed ničeho, ale také se odtud v případě pádu úspěšně dostat, aniž byste si něco rozbili nebo mu. A zároveň jeho terénní kvality poctí mnohá seriózní tourendura.
Zde jsem se rozhodl podělit se o svůj příběh, dost zdlouhavý a vymazlený, předem se omlouvám, jak nejlépe umím. Jedno řeknu s jistotou, technika, o které bude proudit, není zdaleka každému jasná, toto není recenze technických specifikací se spoustou fotek, tady je něco úplně jiného, a to můj, můj příběh.
Venku byl krásný letní den a nic nenasvědčovalo bouřce.
Tak začíná mnoho příběhů a tak začal můj vztah k této motorce.
Toho dne, nevšedního, jsem mezi nekonečnou řadou dalších narazil na zprávu o nové motorce od Hondy.
Takové momenty o svou pozornost neubírám, jelikož jsem úzkostlivý ze všech produktů této firmy, můžete mě nazvat fanouškem nebo i částečně fanouškem.
Tedy – Honda oficiálně představila moderní reinkarnaci tehdy známého modelu a nyní Hondu CT125 Hunter, zkratka CT – Cub Trail. Hltavě jsem hltal každé slovo této krátké zprávy a dojalo mě to, jak se říká, až do morku kostí. Technickými schopnostmi to byl minimalista a na druhou stranu poměrně promyšlená malá motorka, byť by ji na první pohled nezasvěcený označil za moped. A v něčem bude mít pravdu, výrobce to přisoudil rodině nejmasověji vyráběné Hondy Super Cub. Tento článek ale není o klasických padesát ccm KAB. I když se k této filozofii ještě nejednou vrátím.
Honda CT125 je tedy motocykl ve své nejmenší kubatuře, do 125 ccm. S výkonem 8.8 k, točivým momentem 11 Nm, pohotovostní hmotností 120 kg, se směšnými identickými 17palcovými 80mm pneumatikami, klasickým rámem KAB s nádrží pod sedlem a jeho ikonickým motorem s vodorovným válcem. Ale v té době jsem neznal ani tyto vlastnosti. Nebudu říkat, že se všechno hned začalo točit a podobně, ale i tak musím říct, že myšlenky na tento model se mi neustále točily v hlavě a postupně získávaly informace. A jak se říká, myšlenky jsou hmotné. Mnohokrát jsem scrolloval a vymýšlel způsoby, jak to přivézt na Ukrajinu z jediné země, kde se to v té době začalo prodávat – z Thajska. Po nějaké době byl představen v Japonsku se sloganem – model pouze pro thajský a japonský trh a poté pro Austrálii a Nový Zéland. A nakonec na podzim oznámili plány na jeho prodej ve Státech. Takže v mentálním procesu, někde hluboko uvnitř sebe, jsem si pomalu začal uvědomovat, že to potřebuji a bez toho to nejde)) Nehledě na to, že to absolutně nešlo cítit, natož na tom jezdit.
Jak dlouho je to krátké, ale dospěl jsem k nezvratnému kroku, a to navštívit své staré známé, kteří si už ani nepamatuji, kolik let vozili dvoukolová vozidla ze země vycházejícího slunce, bratři Vitalíkovi a Valik, známý v Oděse, v jiném obchodu s motorem_Odessa. A je to nevratné, protože i když chlapům nevadí o tom jen mluvit, je to už docela vědomý krok, který vkládá jistou pečeť odpovědnosti za moje slova a činy. Stačilo to na týden, po tomto setkání byla moje ropucha nemilosrdně rozdrcena a já se objevil u bratrů s nejednoznačnou touhou – “pojďme!”. A jedeme, i když tento proces není rychlý, ale bod, odkud není návratu, již byl překročen. A vzhledem k tomu, že teď vozí motorová vozidla a nejen úplně všichni :), tak se tito dva pánové spletli s mojí objednávkou v plném rozsahu, slova „exkluzivní přístup ke každému klientovi“ to nevystihují. Berte to prosím ne jako reklamu, ale jako jeden ze způsobů, jak jim poděkovat. Mezitím se začaly rýsovat termíny. Po nějaké době přišel ten den. Zdálo by se, že teprve včera jsem viděl tuto zprávu o oficiálním představení tohoto modelu a ráno jsem měl v telefonu první fotku MÉ Hondy po vyložení.
Říct, že jsem byl nadšený, je slabé slovo. Myslím, že podobné vzrušující pocity zažívá každý, kdo si koupí další motorku nebo auto. A tak jsem se stal hrdým majitelem první Hondy CT125 na Ukrajině, i když to z mé strany není skromné, prostě se tak stalo. Začala nová etapa, a to příjemné domácí práce. Odstranění originálního přepravního obalu, připojení baterie, první natankování a nakonec nastartování motoru. No a následné běhání a registrace.
Nyní přejdu k dojmům z motorky. Nemůžu říct, že jsem motocyklový guru, ale za 10 let vášně pro tuto techniku se mi podařilo jezdit na dostatečném počtu různých modelů. Kdo je obeznámen s filozofií KAB, je si vědom, pro zbytek se pokusím vysvětlit nevysvětlitelné. Tento dvoukolový zázrak je pro ty, kteří nespěchají, nelámou si srdce a už vůbec ne pro předvádění. Nejlépe se sem hodí výraz jdete tišeji, budete pokračovat. Není to první maloobjemový motocykl, který jsem vlastnil a také na něm jezdím. Jak říká jeden z mých přátel: „Monsieur ví hodně o perverzích!“. První menší výlet mi trval 9 běžeckých hodin, během kterých jsem prvních tři sta kilometrů ujel s velkou chutí. Mělo to jen jednu vadu, necítil jsem se 100% komfortně, jelikož teplota toho dubnového dne na slunci byla asi 9 stupňů Celsia a moje pobřežní trasa nepřidávala teplo, ale naopak foukal studený vítr z moře. Ideální podmínky ale neexistují, takový je život. Zrovna v té době jsem byla pracovně velmi vytížená, stěží jsem si našla půl dne – den v týdnu, abych si zajezdila na své nové hračce.
Jeho vzhled v naší společnosti nevyvolává žádný wow efekt, kromě záměrného a zmateného pohledu určitého věku mužů, které mohu zařadit pouze jedním slovem – otcové, kteří sní o čínské deltě, stejně jako extrémně málo obdivovatelů KAB. Nebýt té zářivě červené barvy Hondy, pak by si toho vůbec nikdo nevšiml. Ale pro mě z červené a olivové byla volba barvy jasná. Z nezvyklého pro motorkáře v něm ano, snad všechno, kromě volantu a dvou kol. Nádrž je pod sedlem a přesto, že z generace na generaci Kaba Hondaři přešlapovali a přidali na objemu pár skleniček, objem byl nakonec směšný, celých 5.3 litru. Podařilo se mi do něj úplně nalít pětilitrový kanystr jen jednou a pak do úplně prázdné nádrže. A i přes liliputánskou spotřebu je nádrž stále málo. Jediné sedadlo spojené s velkým zavazadlovým prostorem, kam se vejde 20 kg nákladu nebo jedna osoba, je další fakt, ale východ je choulostivá záležitost, s nimi se nemůžete hádat. Velmi nezatížené přední kolo, ze kterého je hlavní váha vzadu a je téměř nemožné přestavět zadní část motocyklu, ačkoliv samotný motocykl je docela lehký. Nebylo by zbytečné zde zmínit, že pro přední brzdu je ABS, velmi pomáhá při sjíždění z chodníku a zejména ve sjezdech. Jako motorkář jsem si těžko zvykal na checkpoint, všechny převody dolů a dál v kruhu. Když je potřeba ze zvyku podřadit, pustím nohu dolů a tam je rychlostní stupeň vyšší, ale férově je třeba říci, že automatická spojka je velmi pohodlná. Hlavně tlačení a stoupání do kopce, kam vyleze jen endurik. Ještě něco málo k samotné patce, ta je zde v podobě houpačky, přední část opakuje klasickou motorkářskou patku převodovky, dá se mačkat nahoru i dolů a opačná část je jen pro patu. A v městském provozu je velmi pohodlné jezdit v jakýchkoliv botách. Nemůžete dosáhnout rychlého řazení, ale pro klidnou jízdu je to samo o sobě v automatické spojce, která je přivázána k této noze. Napíšu sem maximální rychlost, kterou se mi po nájezdu na dálnici podařilo vyvinout, ověřil jsem si ji v obou směrech na stejném úseku, abych minimalizoval vliv větru a sklon vozovky. Na tachometru mi vyšlo 96 km/h (podle GPS mínus 5 km/h). Ale přesto je jeho cestovní rychlost asi 70 km/h (+ -5). Opět to není pro každého a mnozí nepochopí, co to je a s čím se to jí. Nebudu zde číst přednášku o rychlosti a bezpečnosti, každý má svou hlavu na ramenou. Líbí se mi, baví mě to řídit. I ve městě se styl jízdy mění na neuspěchaný a odměřený, mimo proudění a dopravní zácpy, pro skutečně pocit paralelní reality. Musíte to zkusit, abyste pochopili.
Jako na každé motorce se i zde najdou nějaké nedostatky, nebo možná jen nějaké body, které bych u sebe změnil. Pro mě je to malý objem nádrže, 8-10 litrů by bylo tak akorát. Slabá palubní deska: rychloměr, palivoměr a ujeté kilometry. Chtěl bych otáčkoměr, ukazatel řazení a hodiny, ideálně palubní počítač (spotřeba paliva, dojezd nádrže a teplota vzduchu). Se současným vývojem elektroniky a digitálních displejů je to celkem snadno realizovatelné a vzhledem ke vstřikovači a řídicí jednotce motoru elektronika všechny tyto informace stejně zohledňuje, jen nám to tají No jasně, trochu silnější motor, to je myslím přání každého majitele jakékoli motorky. Ale Honda, která má v sestavě další motocykly s motorem o stejném objemu 125 ccm, kde 15 koní. – těchto neúplných 9 působí přinejmenším podivně. Pravděpodobně, aby se zdůraznila tato podivnost, byla z motoru odstraněna vyměnitelná vložka olejového filtru, kterou měl předchozí model. Opět dost slabé přední světlo, i když kolem opravdu není jediná žárovka, pouze LED. Nerozumím inženýrům, stejné to bylo u mnoha modelů, kde se halogen změnil na LED a výsledek se jen zhoršil. A proč znovu a znovu šlapat na stejné hrábě na dalším modelu. Přední světlo má docela jasné a pěkně běžící světlo – je to také velikost, ale pro které země je určeno? Pokud po dobu asi deseti let jakýkoli motocykl Honda s běžícím motorem svítí na výběr potkávacími nebo dálkovými světly a nemůžete je vypnout kvůli rozměrům. Zdá se mi, že takových momentů bude schopen dosáhnout nejeden nový model od Hondy.
Přesto chci svůj příběh zakončit pozitivně. Jak jsem řekl, není to moje první dvoukolová Honda. A zase mám stejné pocity, prostě na něm jezdím jak chci a kde chci, je to jen otázka času a touhy, ale dovede vás to do jakéhokoli bodu. Motocykl, ve kterém jsem si tak jistý, že je těžké to vyjádřit slovy. Jen někdy přemýšlím, jak to vybavit / vybavit, dát další kufr nebo připojit kanystr a kam jít. Závady a technické problémy – nevím, co to je, a přeji vám stejný spolehlivý a věrný motocykl. Což občas zvyšuje výhled a umožňuje vám dělat úžasné objevy sto kilometrů od domova a možná tisíce .