Velmi unikátní jednotka. První vlastností je, že KTM 690 Duke R nemá vůbec žádné spodky. 4válcová 400 je oproti ní jen tahač, snadno se rozjíždí na dvojku a na volnoběh se sebevědomě plazí. 690 doslova umírá při 2 tisících otáčkách. Únik přes těsně stojící dopravní zácpu při rychlosti 20–30 km/h je pro něj bolestivý: na první rychlostní stupeň po sebemenším pohybu plynové páky epilepticky škubne a na druhém lapá po dechu, chvěje se a chrastí řetězem. Výsledkem je, že jízda v zácpách často vyžaduje uvolnění spojky – naštěstí velmi lehké. Do 3 tisíc otáček začíná pracovat víceméně stabilně, ale velmi neochotně se roztáčí. A ve 4 tisících – najednou ožije a okamžitě naběhne na 8, na které narazí na cut-off. Zde přichází na řadu druhá vlastnost KTM 690 Duke R. Obvykle se čtyřtaktní motor v horním rozsahu mírně podfoukne a bez pohledu na otáčkoměr máte pocit, že je čas řadit. Zde nedochází k zeslabení zrychlení – ze 4 na 8 tisíc zrychluje 690-ka jako elektrický vlak, a když dojede do červené zóny, jednoduše složí pantograf. A zpočátku jen ztuhnete zmatením: “Jak už je všechno?”. Zdá se, že pokud by tolerance motoru umožňovaly jeho vytočení do vysokých otáček, hořel by dlouho – ale ne. Obecně jedete takhle, neustále držíte otáčkoměr v rozmezí od 4 do 8. Ve městě není 6. rychlostní stupeň vůbec potřeba. A pátý ve většině případů – taky. Mimo město musíte pro rychlé předjíždění odhodit ne jeden, ale dva tři kroky najednou – a pak se snažit neminout cutoff. Motorka se přitom nezblázní, ale zrychluje velmi přesvědčivě. Nejsou problémy s tím, že někoho předjedete. Ale levá noha musí být neustále kroucená.
Sezení na KTM 690 Duke R je pro mě osobně nepříjemné (měřím 196 cm). Nohy mám pokrčené tak, že jsem rychle vzdal snahu vstát na nerovnostech. Sedlo je tvrdé jako prkno. Vibruje ne jako dítě, při pracovních rychlostech se nemůžete dívat do zrcátek: obraz se změní na svědivý opar. Podvozek je výborný. KTM 690 Duke R je velmi lehký a zatáčí silou myšlenky – rukama a nohama nic nenaděláte. Odpružení je se standardními úpravami docela tuhé, znatelně se třese na spárách a výmolech, ale na druhou stranu velmi dobře „olizuje“ asfaltové vlny v zatáčkách a celkově se při „pojíždění“ chová výjimečně sebraně. Brzdy jsou skvělé. Nevím, jak si povedou v hrozném vedru, ale v normálním stavu z řidiče postupně dělají drzého. KTM 690 Duke R je obecně strašně provokativní stroj. Protože jezdit na něm je klidně nezajímavé (horší, nepohodlné) a umožňuje vám to stát se drzostí takovým způsobem, že v určité chvíli vzniká iluze naprosté beztrestnosti. Existuje mnoho motocyklů, které mají elastičtější a výkonnější motory, na kterých se pohodlněji sedí a nakládají zavazadla, na kterých jste kryti před větrem a cákanci. Který ale váží 150 kilogramů a ovládá se zrakem?
Hodnota : výborný podvozek. Vládne silou myšlenky.
Omezení : žádné minima. Vibrace motoru. Nepohodlné přistání.
KTM 690 Duke R, 2012
KTM 690 Duke R. Jak moc ovladatelnost, lehkost, pohodlí, trochu trhanosti na spodcích v tomto názvu. Nyní lze v Rusku proclenou KTM 690 Duke R koupit levněji než v Evropě kvůli kolísání měny. A jako městské kolo se mi moc líbilo. Kdyby manželka nedostala kategorii a neodnesla ji, závodila by v ní. Standardní výfuk motorku velmi silně dusí a nijak zvlášť netahá za výkony, jen jedete v radosti rychleji než plyne a s překvapením zjistíte, že za celý den nejste nijak zvlášť unavení, ne jako na jiných motorkách, zejména „motardy“. Brzdy jsou v aktivním režimu trochu slabé. Guma stojí “Heidenau”, protože. motocykl z větší části žije v regionu a často putuje k zemi. Přívěsky jsou ale velmi krátký zdvih, po “motardech” moc ne, se spolujezdcem se člověk cítí 50 kg, to je prý hodně. Chtěl jsem předložit flow, protože ve městě v zácpách nikdo neslyší standardní a řeknou jeď, startuje normálně, ale protože motorku pod manželkou a neválí se po městě, ladění odložil na později.