Ahoj všichni! Venku je stále zima, a abych stihl čas do příští sezóny, rozhodl jsem se napsat o tom, jak jsem se dostal k životu dvou kol a jak to u mě začalo
Ještě v roce 2010, již téměř na konci léta – přesněji v měsíci srpnu, se mi nashromáždila určitá částka peněz, kterou bylo rozhodnuto utratit benefičně a zároveň na zábavu. Rozhodl jsem se, že by bylo fajn si pořídit skútr, abych se mohl dostat do práce, aniž bych se díval na MHD, a taky by se na nich dalo jezdit jako na kole – bez licence, což nepochybně přidalo na atraktivitě.
A tak si ho v procesu kontroly inzerátů na prodej dvoukolových vozidel na městském webu náhodou všimli. Pro mě dříve neznámá dvoukolová jednotka se vzhledem skutečného sportovního motocyklu: charakteristický ocas, zadní odpružení s mono-tlumičem, vyčnívající plochá nádrž, nízké klipsy místo volantu a plný plast aerodynamická kapotáž. Měl také 2stupňovou manuální převodovku s manuální spojkou, hydraulické kotoučové brzdy vpředu i vzadu, kapalinové chlazení, neuvěřitelnou přirážku až 2 km/h na tachometru a červenou zónu do 6 tisíc na tachometru. Jako skutečné motorky! Ano, a s velkým jménem Yamaha! Zároveň byl uveden objem 140ccm, což umožnilo i jízdu bez oprávnění. Koloběžky okamžitě zmizely z mých představ a už se tam nevrátily .
A začal jsem pátrat, co je to za model – moc informací jsem nenašel, kromě toho, že je 2takt a díky tomu má reálnou možnost zrychlit alespoň na 100 mph (skútry stejné objem nervózně kouřit na vedlejší koleji). Bylo rozhodnuto jít si sednout a podívat se příští večer.
Byl pozván kolega z práce, který vlastní suzuki gsx-r 750 a zjevně ví o motocyklech více než já, a také přítel mého kolegy na chopperu yamaha dragstar s prvky přizpůsobení. Taková drsná společnost přepadla a prodejce. Rychle se ukázalo, že tento agregát obsluhuje známý městský opravář motocyklů (Alexander Abzalov, blahá paměť), kterému jsme ihned zavolali a zjistili vše o stavu a dodržování ceny. Žádali za něj 50 tr. nebyla přišroubována patka zadní brzdy (ztratil se čep), stejně jako reklamace zadního tlumiče. Z příjemných tu byl sportovní spínač zapalování bez odpojení, foukané sání a vyladěný karburátor, díky kterému byla maximální rychlost až 120 km/h.
Takhle vypadal, když jsme se poprvé potkali.
Když jsem vyjednal cenu 5 3 a vzal chybějící částku, dorazil jsem o XNUMX dny později, abych vyzvedl gazelu – možná nebylo možné projít patrem města samostatně. Vyložil jsem ho na parkovišti u domu a druhý den ráno jsem se běžel naučit řídit na prázdné parkoviště u nejbližšího autobazaru.
Protože jsem předtím nikdy neseděl na motorkách, ani na sovětských, četl jsem na internetu sekvenci rozjezdu: spojka, pak nejdřív dolů, pak plyn a pustit spojku. Pak jsem byl neustále hluchý, zapomněl jsem sundat opěrku nohou (kdo věděl, že tam byl senzor) a po nějaké době se ukázalo, že se pohnul! 5 km/h jedu po rovince, nesahám na plyn, ale mám pocit, že právě teď poletím))) stále brzdím nohama, zatáčím s poloměrem přes celé parkoviště – jedním slovem se učím. Jezdit takhle 2 týdny, zvykat si na vedení, odtahování a práci bedny. V procesu postupného roztáčení motoru, který začal jít od 3 tisíc, bylo zjištěno, že když ručička otáčkoměru dosáhne 8 tisíc, NÁHLE A VELMI OSTRCE vystřelí, jako když se zapne turbína, otáčky s rachotem překročí 12 tisíc, a motorka prudce zrychluje z 15 na 40 mph tak úchvatné, a to vše v přerozdělení jedné převodovky za méně než vteřinu! Později, když jsem si zvykl a zvykl si na cvakání rychlostí mezi 10-12 tisíci, jsem semafory lehce opustil jako první. A pod 8 tisíc prakticky žádný tah. Ale právě tenhle výbušný charakter s výrazným vyzvednutím se mi hodně zalíbil a některá YBR125 mi i přes dvojnásobný objem motoru připadala strašně malátná a nudná. TZR je také velmi lehký a doslova zatáčí silou myšlenky – v tom je mínus, na dálnici hodně fouká, ale přesto snadnost, s jakou se dá jet, zejména v dopravních zácpách ve městě , je nesmírně příjemná. Ani nevím, jestli můžu v budoucnu přejít na těžší motocykl.
Navíc si vždy budu pamatovat první den za volantem s rukama a krkem spáleným na slunci až hrůza a od té doby jsem bez vybavení nejel.
A pak přišla první cesta do města, první skoro nehoda a úplně první pád, ale o tom až příště.