Příležitost otestovat crossover Mazda CX-3 se naskytla nečekaně – během služební cesty do USA ze zcela jiného důvodu. Promeškat takovou příležitost se zdálo neodpustitelné, protože ještě nebyly žádné oficiální testy tohoto vozu pro ruské novináře.
Alarm zazněl právě ve chvíli, kdy jsem konečně vyjel z dopravní zácpy, která se táhla tři nebo čtyři míle na dálnici směrem k Los Angeles. A zároveň se na „uklizeném“ rozsvítil symbol „prázdné pneumatiky“. Propíchnout? Při rychlosti „stovky“? Podařilo se mi chytit hřebík na dálnici v Kalifornii? Bude nutné zkontrolovat.
Zastavím na kraj silnice, obejdu auto – zdá se, že všechny pneumatiky jsou nepoškozené. Zřejmě je někde malinká netěsnost, ale pořád se dá jezdit (v kufru stále není rezervní kolo). No a CX-3 ode mě dostává další “pětku” – za péči. Ostatně i předtím měl ve věcech týkajících se bezpečnosti navrch. Takže v bočních zrcátkách, když se auto přiblíží, zezadu blikají varovné ikony a překročení značek s vypnutým blinkrem je doprovázeno nepříjemným zvukem, který není slyšet, a jasným obrazem, který se objeví na projekční ploše umístěné na průzor palubní desky – přímo před řidičem. To vše samozřejmě není v zásadě nové, ale rozhodně jsem nečekal, že se na tak malém voze setkám s takovou sestavou bezpečnostních systémů.
Mazda CX-3 však dokázala předvést ještě pár překvapení. A rozdával je postupně, jakoby trikem. Řekni, zhodnoť, příteli, mé schopnosti, ale ne najednou, ale po dávkách.
Příběh je lež.
Když sedíte v tomto subkompaktním crossoveru poprvé, předpokládáte, že se uvnitř budete cítit jako žába v krabici – trochu stísněně. Je to pochopitelné, novinka vychází z dětské Mazdy 2. CX-3 sama o sobě vypadá obstojně a nějak malá, kufr také objemově neohromí – pouhých 350 litrů. Zevnitř je však vše viděno zcela jinak. Takže do druhé řady se klidně vejdou tři. I když je žádoucí, aby ještě nebyli dospělí – mohou se navzájem podepírat po stranách, přestože v jiných směrech je to tady docela volné. Se svými 182 cm jsem si neopřel kolena o opěradlo předního sedadla a nad hlavou ke stropu byla stále vzdálenost tří nebo čtyř prstů (navíc střecha je tlustá – s poklopem). Cestujete-li v autě jen dva nebo tři, můžete dopřát mnohem větší zavazadlový prostor – opěradla zadní pohovky se složí v poměru 60:40 (v úrovni podlahy zavazadlového prostoru), a pak dokonce dlouhá cesta není děsivá.
Přesouvám se do první řady. A opět mám pocit, že interiér není stísněný. Částečně se to vyřešilo tím, že mezi sedadly nejsou žádné schránky – pouze úzká loketní opěrka, která je mimochodem umístěna správně, můžete položit ruku na vozovku tak, abyste se drželi volantu a nesahejte na volič převodovky. Samotný multifunkční volant je zároveň pohodlný: malý průměr, s pevným uchopením, nastavitelný ve dvou rovinách. Sedadla jsou středně těsná, s boční oporou, ale mám na ně dotaz – polštáře opěradel a polštáře jsou poněkud velké, což může být pro velké lidi nepříjemné. Samotné židle jsou potaženy perforovanou kůží (volitelně) a vybaveny vyhříváním. Kožené čalounění a loketní opěrky dveří. Co se týče výzdoby interiéru obecně, tak, jak to u modelů tohoto velikostního segmentu má být, je plast většinou tvrdý. Ale vypadá to skoro draho a všechny panely jsou osazeny jasně, z mezer nebolí oči.
„Uklizené“ je neobvyklé: uprostřed je studna tachometru, po stranách jsou dvě malé obrazovky, kde se zobrazují všechny ostatní údaje, včetně spotřeby paliva a rezervy, ujetých kilometrů, ukazatele převodovky, rychlosti. Poslední ukazatel je duplikován i na projekční ploše před řidičem, takže se získáváním informací nejsou žádné problémy – jen je potřeba si na to zvyknout. Své odvádí i velký barevný multimediální tablet Mazda Connect umístěný na předním panelu. Přes něj lze ovládat „hudbu“, telefon, navigaci. Je sem přivedena i kamera z pátých dveří, která se zapíná při couvání. Systém lze mimochodem ovládat joystickem umístěným mezi předními sedadly a dotykem prstů. Obě tyto možnosti jsou dobré.
Obecně neexistují žádné stížnosti na ergonomii: není mnoho přepínačů (nic zbytečného), nemusíte nikam sahat a algoritmus akcí je jasný. Dále je v kapsách každých dveří dvojice držáků na kelímky a nádobky na lahve, polička na telefon pod řídící jednotkou klimatizace (jsou zde i USB výstupy) a na stropě – v oblasti ovládání poklopu – skleněné pouzdro. Zdá se, že je to maličkost, ale ne nadbytečná.
Zobrazit charakter
Aniž bych vytahoval klíč z kapsy (můj vůz je vybaven systémem bezklíčového vstupu), startuji tlačítkem 2litrový motor o výkonu 150 koní. Samozřejmě je to benzín (jsem v USA, kde jsou diesely zatím vzácné) a z rodiny SkyActiv, a tedy nějak hlučný. To je ale cena za efektivitu a hospodárnost, které Japonci dosáhli na spalovací motory díky jejich technologii. Dle mého názoru je deska malá, protože si na zvuk motoru zvyknete, přičemž nedostatek výkonu by jistě naštval. Kromě toho se ozývají další zvuky – od pneumatik, od přicházejícího proudu vzduchu. No, malý crossover není manažerský sedan, dosáhnout zde dokonalé zvukové izolace je nákladný a ne vždy oprávněný úkol. Ostatně auto je spíše určeno pro mladé lidi a jízdu po městě, i když zde dostupný pohon všech kol dává jasně najevo, že výlet na piknik, rybaření nebo lyžování v horách je docela proveditelný. A kvůli bezpečnosti není systém AWD vůbec zbytečný.
Při výjezdu z města mám čas zhodnotit viditelnost, líbí se mi. Vysoká, skutečná poloha crossoveru mi umožňuje dívat se daleko dopředu a díky nepříliš malým zrcátkům a oknům mám situaci kolem vozu pod kontrolou. Cestou si všímám, že se v metropoli cítí celkem pohodlně – v proudu lehce manévruje, lehce se přeskupuje z řady do řady, celkem svižně opouští semafor a spolehlivě zpomaluje. V „pětce“ tento „Japonec“ také provádí cvičení „parkování“. Rozměry cítíte dobře, volant vybavený elektrickým posilovačem a dělá asi 2,7 otáčky z dorazu do zámku je docela informativní, zadní kamera funguje dobře. Obecně platí, že ženy, které se v Rusku mohou stát hlavní cílovou skupinou tohoto vozu, se nebudou muset dlouho tlačit na parkovací místo, a to ani při paralelním parkování, ani při kolmém parkování.
Doporučujeme také testovací jízdy konkurenčních vozů
Brilliance v5
(kombík 5dv.)
Hyundai creta
(kombík 5dv.)
Luxgen U6
(kombík 5dv.)
Ale na trati dokáže Mazda CX-3 potěšit i ty muže, kteří jsou zvyklí jezdit rychle, agresivně. Lehce sešlápněte plynový pedál a kompaktní SUV okamžitě vášnivě zrychluje. Navíc je mu v tuto chvíli jedno, jakou průměrnou rychlostí se proud pohybuje – je snadné předjíždět i z 80-90 km/h. A crossover se sebevědomě řítí do dlouhého stoupání, aniž by se příliš namáhal. Leda, že by zvuk motoru trochu zesílil a ručička otáčkoměru nevyskočila nad 3000 ot./min (takřka ve všech ostatních případech se stabilně drží na 2500).
6pásmový „automatický“ také funguje skvěle: přepíná z jednoho převodového stupně na druhý hladce, bez trhání, rychle (nevšiml jsem si, že by to bylo „hloupé“). Několikrát jsem zkusil přejít do manuálního režimu (přes volič), ale uvědomil jsem si, že to nemá smysl – převodovka i bez řidiče dobře ví, kdy a jak má jednat.
Tvrdit, že jízdní komfort CX-3 je dokonalý, je lež. Ale jak vidíte, bylo by nečestné vyžadovat od vozu této třídy zvyky limuzíny. Ano, na plátně cítíte mnoho defektů, ano, v zatáčkách jsou mírné náklony, ale když to všechno srovnáte s konkurenty, tak řada z nich je v této disciplíně rozhodně horší. „Japonec“ zvládá nerovnosti na silnici citlivě, myslím, že zde nebude snadné přivést odpružení k poruše. V pohybu se chová sebevědomě – spolehlivě drží „rovné linie“ a předvídatelně vjíždí do zatáček. Přitom má to, co bych nazval Mazda charakter – hodinové auto, energické, ale zároveň poslušné, bez “ukecaností”.
První krátký test znemožnil otestovat CX-3 v terénu: na to nebyl čas ani vhodná místa – v Americe se o nich musíte informovat předem, protože téměř vše, co je možné, je srolováno asfalt. Zejména v Kalifornii, jakési rezervě bohatých. Máme tedy před sebou nové testy tohoto vozu. Pravda, za předpokladu, že se ještě dostane do Ruska. Zatím je kvůli nestabilní situaci na trhu (především devizový trh) nerentabilní dovážet jej ze zahraničí – crossover se ukáže být dražší než jeho „velký bratr“ Mazda CX-5, který je shromážděných ve Vladivostoku.
Ale na otázku, zda se tato novinka dostane v Rusku k soudu, mohu s jistotou odpovědět: bezpochyby! Automobily tohoto segmentu jsou nyní žádané více než kdy jindy. Subkompakt Mazda CX-3 by navíc jistě našel obdivovatele jak v megaměstech, tak v malých městech země a spolu s ženami by tohoto „Japonce“ rádi získali také zástupci silnějšího pohlaví, zejména mladí lidé. A mám podezření (včetně po rozhovorech s nejvyšším vedením Mazda Motor Corporation), že k jeho oficiálnímu příchodu do naší země přece jen dojde.