Jak reagovat na intriky v týmu?

22. února 2011

Pokud vedoucí týmu podněcuje a podporuje intriky, jsou pro intrikána vytvořeny ideální podmínky. Pokud je on sám zaneprázdněn splétáním intrik, pak je každý z členů týmu potenciální obětí. Velmi často se přitom stává, že hlavním intrikánem se stane sám šéf. Je to on, kdo začne šířit různé drby, záměrně zaměňovat data, obratně manipulovat se zaměstnanci, hrát na jejich city a zastrašovat. Takové manažery lze přirovnat k pavoukům, kteří pletou sítě a někdy požírají své nešťastné oběti.

Nesmíme však zapomínat na ty šéfy, kteří jsou upřímně přesvědčeni, že ve zkouškách zákulisního boje obstojí jen ti nejsilnější. Až se konečně vytyčí okruh těchto nejsilnějších, bude s nimi možné řešit problémy nejvyšší úrovně. To je také pozice, která má ale řadu podstatných nevýhod. Například šéf, který sám fabuloval intriky a doufal, že se mu časem podaří přestat, si v jednu krásnou chvíli může uvědomit, že ne všechno je tak jednoduché, že přestat už nejde. Zaměstnanci se navíc mohou tak strhnout zákulisním bojem, že ve chvíli, kdy jim šéf nastíní okruh lidí, se kterými bude řešit své globální problémy, mohou výrazně ztratit své odborné dovednosti. To je problém. Navzdory tomu, že testem intrik ve skutečnosti projdou jen ti nejsilnější, v době, kdy test samotný skončí, se mohou z profesionálů ve svém oboru přeškolit na bojovníky a intrikány, kteří jsou zvyklí dosahovat osobních cílů ne zcela poctivými metodami.

Někteří manažeři si tento proces prostě užívají. Sledují, jak se podřízení aktivně snaží přežít jeden druhého, sami se nepostaví, ale mají z tohoto pozorování značné potěšení. Do jisté míry se to dá přirovnat i k televiznímu seriálu, jen děj se zde odehrává živě. Jsou však i lídři, kteří snáze získávají morální uspokojení v případech, kdy dokážou ovlivnit obtížnou situaci. Zdá se, že podnikají pozitivní kroky, protože se zabývají řešením konfliktů, ale vy můžete k problému přistupovat zcela jiným způsobem. Takoví vůdci zpravidla nejprve vytvářejí konfliktní situace a poté působí jako mírotvorci. Na druhou stranu, pokud je vůdce dobrý manipulátor, dokáže vše podat v jemu příznivém světle. Ukazuje se, že tým se ocitl v extrémně těžké situaci, bylo těžké pracovat a šéf zakročil a všechny zachránil před touto krizí. Pokud je vše prezentováno přesně takto, úroveň autority vůdce se velmi vážně zvýší.

Existují samozřejmě lidé, kteří poté, co získali vedoucí pravomoc, začnou hrát s lidmi jako šachové figurky. Sami přesně nevědí, proč je to nutné, ale líbí se jim to. Takoví vůdci jsou lhostejní k pocitům a zkušenostem druhých a splétání intrik je jejich zcela normálním stylem chování. Abych byl upřímný, takoví lidé by se mohli stát velmi zajímavými pacienty psychiatrů.

Když máme co do činění s šéfem, který manipuluje svými zaměstnanci pro své vlastní zájmy, jsme v situaci potenciálního nebezpečí. Takový šéf zpravidla stále dosahuje svých cílů, ale vděčnost lidem, kteří mu dobrovolně či nechtěně pomohli, se většinou nevyplatí ani čekat. Právě tento zákulisní styl řešení vlastních problémů je hlavním základem pro zastávání pozic pro lídra.

Za zmínku také stojí, že v týmu, jehož vedoucí podněcuje nebo sám spřádá intriky, je zpravidla nastolena extrémně nestabilní, nervózní atmosféra. Žádný ze zaměstnanců si nemůže být zcela jistý svou pozicí a vyhlídkami. Když nastanou problémy, je pro zaměstnance samozřejmě obtížné obrátit se o pomoc na kolegy nebo vedení. V takovém týmu se výrazně zvyšuje riziko emočních zhroucení, pesimismu a chronické deprese.