Kobylka louka

Vychovatel (B): kluci, dnes půjdeme na túru na louku, abychom si poslechli cvrlikání kobylek. Než se tam ale vydáme, všichni si připomeneme, jak se v přírodě chovat. Řekněte mi, prosím, co se v přírodě dělat nedá?

– utéct. Vždy byste měli být blízko dospělých;

(B): Dobře! To je pravda, tam, kam dnes jdeme, nemůžete udělat všechno, co jste řekli.

Učitel dá každému dítěti plán.

(B): Každý z vás má plán trasy, po které se nyní vydáme na pěší túru. Jaké předměty jsou na něm zobrazeny?

(B): šipka ukazuje naši cestu. Olyo, řekni nám prosím, ze kterého zařízení a kam půjdeme.

Olya M.: Vyjdeme ze školky a půjdeme po cestě směrem k lesu. Dále půjdeme na louku a zpět do školky.

(B): vše je v pořádku, přišli jsme na to. Nyní bereme batohy, mapy a pohybujeme se po přísně vyznačené trase.

Paní učitelka jde s dětmi na túru. Po příchodu do lesa, který se nachází nedaleko mateřské školy, učitel čte hádanky.

(B): Kluci, teď jdeme lesem. Podívejte se, kolik různých krásných stromů existuje! Zkusme si s tebou zahrát hru: Já budu číst hádanky a ty ukážeš prstem a pojmenuješ strom, o kterém ti vyprávím.

Hádanka zní o stromu, vedle kterého skupina prochází:

Červené korály (jeřabina).

– Nikdo se nebojí

A všechno se chvěje (osika).

Stojící v bílém oblečení

Závěsné náušnice (bříza).

– Co je to za dívku?

Ani švadlena, ani řemeslnice.

Sama nic nešije,

A jehličí je celoročně (smrk).

Bude to chata (borovice).

– Vylezl jsem z malého sudu,

Zapustil kořeny a vyrostl,

Stal jsem se vysokým a mocným,

Nebojím se bouřek ani mraků.

Krmím prasata a veverky –

Je v pořádku, že moje ovoce je křída (dub).

– Bere z mé květiny

Včela má nejchutnější med.

Ale stejně mě urážejí

Tenká slupka se oloupe (lípa).

(B): Výborně, všechny stromy správně pojmenovali a ukázali. Nyní se pozorně podíváme do mapy a vyrážíme dále na cestu. kam teď půjdeme?

(B): Přesně tak, teď půjdeme na louku.

Po příchodu na louku učitel osloví děti.

(B): tak jsme došli na louku. Batohy dáváme opatrně na jedno místo, nerozházíme je. A všichni si tiše dřepneme a na okamžik ztuhneme: nemluvíme, nehýbeme se, jsme ve stejné pozici. Zavřeme oči a zaposlouchejme se do zvuků louky.

Děti si dřepnou a zavřou oči. Každý se zavřenýma očima po krátkou dobu poslouchá zvuky lesa.

(B): otevřete oči. Jaké zvuky jsi právě slyšel?

(B): Slyšeli jsme mnoho různých zajímavých zvuků. Poslouchejte, co je to za zajímavý zvuk, který jste ještě nepojmenovali.

(B): Takhle cvrliká kobylka. Víte, co znamená slovo „cvrlikání“?

(B): slovo „cvrliká“ znamená, že kobylka zpívá svou píseň skládající se z krátkých a častých zvuků, které připomínají praskání. Navíc ze všech kobylek tuto píseň zpívají pouze samci. Znovu pozorně poslouchejte a poslouchejte cvrlikání kobylky.

(O): Odkud pochází zpěv: z trávy nebo ze stromů?

(O): Jakou píseň má kobylka: dlouhou nebo krátkou?

(B): Je píseň tichá nebo hlasitá?

(O): Je skladba souvislá nebo přerušovaná?

(Q): Jak zní cvrlikání kobylky?

– zvuk zlomené hole;

(O): Zpívá jedna kobylka nebo je jich hodně?

(B): Nyní si s vámi zkusíme zahrát hru „Spy“. Vezměte si ze svých turistických batohů červené vlajky. Každý z vás bude sedět kdekoli na mýtině, jen ne moc blízko sebe. Jakmile někdo uslyší kobylčinu píseň, tiše vztyčí vysoko svůj červený prapor. Musíme sedět tiše, aby se kobylky nezalekly a nepřestaly cvrlikat. Kdo potichu a správně vztyčí vlajky pokaždé, když v jeho blízkosti štěbetají kobylky, bude dobrý špión.

(B): všichni dobří špióni se s úkolem vypořádali dokonale: rozeznali kobylčinu píseň z mnoha jiných zvuků. Nyní se na ně zkusíme podívat blíže, vezmeme si k tomu síť a při procházce loukou je chytíme. Podívejte se, jak to udělám.

Učitel zvedne síť a snaží se chytit kobylku.

(B): Nejprve si tiše dřepnu, ztuhnu, přestanu se hýbat a začnu poslouchat, odkud se ozývá zpěv kobylky. Pak se tiše přesunu k místu, odkud bylo slyšet cvrlikání, a nakouknu do trávy. Když jsem to našel, přikryji kobylku sítí bez náhlých pohybů. Přes pletivo opatrně, aniž bych poškodil hmyz, ho opatrně vezmu do rukou a začnu ho zkoumat. Zkuste si kobylku chytit sami a prozkoumat ji. Jen mu v žádném případě neubližujte.

Děti se rozprchnou po louce. Učitel dává individuální pokyny a vysvětlení.

(B): Už jsi skončil s hledáním? Pokud ano, pak kobylky velmi opatrně vypouštíme do přírody: otevřeme dlaně a dáme jim možnost odtud vyskočit.

Děti vypouštějí kobylky a sedí v kruhu.

(O): Jsou kobylky velké nebo malé ve srovnání s mravenci?

(B): Jakou barvu měly kobylky na této louce?

(O): Jaké části těla má kobylka?

(B): Kolik nohou má kobylka?

(D): – 4 malé tenké nohy a 2 velké tlusté nohy s „obráceným“ kolenem

(B): Jsou oči velké nebo malé jako zrnka?

(B): Jsou antény dlouhé nebo krátké?

(O): Jak skáče kobylka: na dlouhé nebo krátké vzdálenosti?

(B): Přesně tak, kobylky jsou ve srovnání například s mravenci velký hmyz. Jsou v různých barvách, ale na této louce jsme zatím viděli jen zelené. Kobylka má tykadla, hlavu, tělo a nohy. Kobylka má dlouhé antény, 2 nohy ze 6 mají velmi zajímavou strukturu – kolena se zdají být „vytočená“ ven. Kobylka se v prostoru pohybuje pomocí velkých skoků. Kobylky zpívají píseň podobnou praskání zvanou cvrlikání. Kobylky jsou velmi krásný a zajímavý hmyz.

(B): Na této velké louce žijí naše kobylky. Podívejte se, kolik různých a zajímavých květin existuje. Zahrajeme si hru? Zavolám kytku, pokud taková kytka roste na této louce, skáčeš a tleskáš dlaněmi nad hlavou, pokud ne, tak zůstaneš nehybně stát.

(B): úkol zvládl dobře. Chystáme se na zpáteční cestu: bereme turistické batohy, mapy a vyrážíme na cestu: z louky po pěšině do lesa a pak do školky.

Při chůzi po silnici, než dorazí do lesa, trénuje učitel děti různé druhy chůze.

(B): Ukážu ti, jak chodí nějaké zvíře nebo nějaký pták, a ty po mně opakuješ všechny pohyby a snažíš se uhodnout, koho ztvárňuji.

– chůze s vysokými koleny (kohout)

– chůze s výpady vpřed (jelen)

– chůze po malých krocích, prsty otočené k sobě (tučňák)

– chůze po vnější straně chodidla (medvěd)

– chůze po vnitřní straně chodidla (dítě)

– skákání na dvou nohách (zajíc)

Pak už túra pokračuje normálním tempem.

(B): Aby to bylo zábavnější, budeme všichni zpívat písničku, kterou dobře znáte. O tom, jehož švitoření jsme dnes poslouchali, zazpíváme písničku. O kom?

(B): zpívat píseň o kobylce:

V trávě seděla kobylka, v trávě seděla kobylka,
Stejně jako okurka byla zelená.
Představte si, představte si
Stejně jako okurka
Představte si, představte si
Byl zelený.

Jedl jen trávu, jedl jen trávu,
Boogera se nedotkl a kamarádil se s mouchami.
Představte si, představte si
Ani jsem se nedotkl boogera
Představte si, představte si
A kamarádil se s mouchami.

Ale pak přišla žába, ale pak přišla žába –
Nenasytné břicho – a sežral kováře.
Představte si, představte si
Obžerské břicho,
Představte si, představte si
A snědla kováře.

Nemyslel, nehádal, nemyslel, nehádal,
Nikdy nečekal takový konec.
Představte si, představte si
Nikdy to nečekal
Představte si, představte si
Tohle je konec.

Děti i jejich učitelky chodí do školky. Skupina už hraje hru „Je to tak?“

(B): Zkusme si připomenout, co jsme se dnes naučili na naší túře pomocí hry „Je to tak? Něco vám řeknu, pokud s tím souhlasíte, tak tleskněte. Pokud ne, netleskej. Poslouchejte pozorně:

– Píseň kobylek je dlouhá

— Zpěv kobylek je tichý

— Píseň kobylek bez přerušení

— Kobylky tykadla nemají

— Kobylky mají 6 nohou

— Kobylky nemohou skákat.

(B): Dobrá práce! Všichni si vzpomněli. Užili jste si výšlap? Jdeme znovu?