Co znamená barva kováře?

Existuje pět hlavních heraldických tinktur: fialová (fialová), šarlatová (červená), azurová (modrá), zelená (zelená), niello (černá).

FIALOVÁ (porpora – italština, pourpre – francouzština, purpur – angličtina a němčina) – „nejnovější“ barva v heraldice, nebo spíše celá rozmanitost jejích odstínů – od fialové po tmavou lila, podle Santi Mazziniho „má barvu slézového květu“, který ve starověku dostal název „purpura of Taranto.” Použití této heraldické tinktury není tak rozšířené (tentýž Santi Mazzini tvrdí, že fialová se nachází v jednom erbu z deseti tisíc), vysvětluje, že se v heraldice objevila později než všichni ostatní (počínaje renesancí). Není to však tak úplně pravda, jak jsme si řekli právě výše, tuto barvu můžeme vidět na velmi starých dílech mistrů, pocházejících z dávných dob. Podle legendy toto barvivo objevili jako první Féničané. Předpokládá se, že bůh Melqart, když se jednou procházel po pobřeží Středozemního moře s nymfou, náhodně šlápl na skořápku, stříkance jeho šťávy okamžitě dopadly na srst psa, který je doprovázel, a zbarvil ji do neobvyklé barvy. Nymfě se to tak líbilo, že prosila Melkarta, aby jí dal tuto barvu na šaty, on ji samozřejmě nemohl odmítnout a začal sbírat mušle. Tak se svět dozvěděl o tomto mimořádném nátěru a od té doby se nic nezměnilo. Fialová byla považována za hlavní královskou barvu v době Julia Caesara, Shakespeare ji nazýval hlavní mystickou barvou a Goethe říkával, že fialové barvy stejně dobře oblékají jak „důstojnost stáří“, tak „přitažlivost mládí“. Stojí za zmínku, že fialové oblečení bylo po celý středověk považováno za luxusní zboží (jelikož barvivo bylo velmi drahé – extrahovalo se z lastur, kterých bylo potřeba hodně) až do poloviny 19. století, dokud nebylo fialové barvivo syntetizované pomocí chemie.

Je zajímavé, že použití fialové je dvojí: může symbolizovat (symbolizovat a nic víc!) kov, když je aplikován na barvu, a být barevný, když vidíme, že je aplikován na kov.

Fialový smalt symbolizuje především kvetoucí zemi, šlechtu původu i moc nejvyšší moci. Obecně má většina vlastností této barvy pozitivní význam (věrnost, zdrženlivost, čistota, cudnost, skromnost, bohatství, štědrost, důstojnost), ale přesto např. francouzští heraldici připisují purpuru nepříliš záviděníhodné vlastnosti, jako např. mazanost, vynalézavost a podvod. Uznávaný „otec heraldiky“, francouzský jezuitský historik Claude-François Ménestrier obecně věřil, že tato barva je vhodná pouze pro zobrazení hroznů a ostružin v erbech. Ale na turnajích tato barva vždy symbolizovala jen jednu věc – lásku. V popisu erbů anglických vrstevníků se tato barva nazývala „ametyst“ (alchymie), v erbech králů a princů „Merkur“. Mimochodem, fialová barva měla symbolický obraz, také v podobě této planety.

Angličané nazývají fialový kruh (koule) „golpes“a Francouzi – „gulpe“.

Obvykle je tato barva znázorněna diagonálními čarami nakreslenými zleva doprava (z pravého horního rohu do levého dolního).

CHERVLENI (rosso – italština, gueules – francouzština, gules – angličtina, rot – němčina) — mnozí heraldici považují červenou za hlavní heraldickou barvu, přestože žádná barva nemá v heraldice přednost. A heraldická červená není o nic méně a o nic cennější a ušlechtilejší než například heraldická modř nebo jakákoliv jiná individuální tinktura. Dovolili bychom si předpokládat, že pokud v tom či onom díle ten či onen heraldik vyčlení některou z barev jako nejdůležitější a nejušlechtilejší, pak bude přítomna v jeho vlastním erbu.

V klasické heraldice se obecně uznává, že červená tinktura představuje krev a oheň, spravedlnost a lásku k Bohu a bližnímu, skromnost a pokoru, odvahu a statečnost, odvahu a udatnost, sílu a ušlechtilost, moc a odplatu. Ve skutečnosti, pokud jde o nejvyšší styl, je třeba poznamenat, že červená a zlatá barva patřila králům a panovníkům od starověku. Podle Santi-Mazziniho na turnajích červená symbolizovala radost a zábavu, v kombinaci se stříbrnou – jásání, s modrou – touhu po vědění, s černou – nudu a melancholii, s fialovou – vášnivou lásku. Červená barva se nejčastěji vyskytuje v sekulární španělské a anglické vojenské heraldice. Heraldika v některých zemích spojuje červenou barvu s rubínem (alchymie) a Marsem (astronomie), protože ve středověku byla červená barva války.

Britové nazývají červený kruh (koule) „torteau“a Francouzi – „guse“.

Obvykle je tato barva znázorněna vertikálním stínováním.

BLANKYT (azzurro – italština, azur – francouzština, azuro – angličtina, blau – němčina) – Všeobecně se uznává, že ve středověku se nejvíce rozšířila modrá barva, a to díky tomu, že tato barva byla snadno dostupná. Nejčastěji se vyskytuje ve francouzské heraldice. Trend používání modré začal v dávných dobách dominance keltských kmenů v západní a střední Evropě. Následně jej převzali Římané, od nich přešla štafeta na Franky a svatý Martin z Tours to vše upevnil (podle legendy dal polovinu svého modrého pláště žebrákovi a druhou nechal pro sebe, což později se stal jednou z relikvií francouzských králů).

Tato tinktura podle západoevropské heraldiky znamená oddanost a věrnost, svatost a čistotu, cudnost a zbožnost, stejně jako spravedlnost, krásu, ušlechtilost, sílu, bdělost, vytrvalost a vytrvalost, bohatství, hrdost a slávu. Na turnajích byla modrá barva uctívána jako žárlivost, ale v kombinaci se stříbrnou odpovídala vítězství. V esoterické symbolice je obecně přijímáno, že modrý smalt symbolizuje chlad a čistotu jako odklon od ruchu světa a touhu duše po Bohu. V anglické a italské heraldice byla pevně stanovena asociace modré se safírem (a lapis lazuli) a planetou Jupiter (Diuv-pitar – Juppiter, „nebeský otec“, „otec modrého denního nebe“). Ve starých italských rukopisech lze často najít jeho symbolické označení ve formě písmene „T“ (turchino – tmavě modrá).

Britové nazývají modrý kruh (koule) „bolí“a Francouzi – „Heurte“.

Obvykle je tato barva znázorněna horizontálním stínováním.

ZELENÁ (verde – italština, sinople – francouzština, vert – angličtina, crun – němčina) – jedna ze vzácných barev v heraldice (podle Santi Mazziniho pochází první písemná zmínka o této tinktuře z roku 1415), protože se objevila pozdě (ale dříve než fialová). Nejčastěji se vyskytuje v muslimských erbech a vlajkách, protože zelená je považována za barvu proroka. Často se však vyskytuje v rouchach západoevropských potulných rytířů. Ve středověké Itálii měla tato barva také politický význam, byla to barva ghibellinů (strana, která byla v nepřátelství s guelfy; hlavně šlechtici a feudální šlechtou; přívrženci moci císaře).

Zelená barva představuje zemi pokrytou trávou a symbolizuje lásku, přátelství, hojnost, zdvořilost, zdvořilost, vzdělání, čest a touhu vítězit. V rytířských turnajích byla zelená považována za znamení naděje. Zelený smalt byl spojován se smaragdem (alchymie) a planetou Venuší (astrologie). V rouchách císařů a králů byla vždy nazývána „Venuše“, v náručí vrstevníků – „smaragd“, zatímco v šatech prostých lidí se nazývala buď „vert“ nebo „sinople“. Mimochodem, někteří historici se domnívají, že tento termín pochází z tureckého města Sinop, jehož oblast byla bohatá na mnoho zelených lesů.

Britové nazývají zelený kruh (koule) „pomeis“a Francouzi – „pomme“ nebo „volet“.

Obvykle je tato barva znázorněna pomocí diagonálních čar nakreslených zprava doleva (z levého horního rohu do pravého dolního rohu).

ČERNÝ (nero – italština, sable – francouzština a angličtina, schwarz – němčina) — o této barvě se mínění mnoha heraldiků značně liší. Někteří ji považují za nejušlechtilejší barvu po kovech, jiní jí přisuzují roli „posledního“ článku v heraldice. Ale tak či onak, černá je jedním z pěti hlavních smaltů a právě přes ni jsou majestátní orli a lvi (symboly zvláštní šlechty) vyobrazeni na erbech a vlajkách mnoha evropských států, a to přesto, že již od pradávna s touto tinkturou bylo spojeno nejvíce negativních a smutných událostí, jako by již tehdy byly známy fyzikální zákony, podle nichž černá znamená nepřítomnost všech barev.

V heraldice však černá barva „jako železo“ představuje sílu a touhu vítězit, trpělivost a vytrvalost, pevnost a důslednost v rozhodování, moudrost a opatrnost, čest a víru. I když někteří heraldici jsou jiného názoru a věří, že stačí změnit černý smalt ve znaku na jiný a smutek zmizí. Na turnajích hrála tato barva roli pouze v kombinaci s jinými barvami, například vedle zelené symbolizovala pokoru a zdrženlivost, s červenou zase nudu a melancholii. Černá barva je obvykle spojována s diamantem a planetou Saturn.

Britové nazývají černý kruh (koule) „ogres“ nebo „peleta“mezi Francouzi – „ogoesse“a Italové –„pallatola“ nebo „pallino“.

Obvykle je tato barva znázorněna stínováním protínajících horizontální a vertikální čáry.