Co je syndrom patologické fantazie?

V dětství a dospívání F.p.s. zaujímá zvláštní místo vzhledem k povaze fantazie pro tuto fázi vývoje osobnosti. Proto na jedné straně projevy ve formě fantazírování jiných poruch – například bludných, a na druhé straně obtížnost rozlišování mezi „normálním“ a patologickým fantazírováním. Mezi kritérii pro patologické fantazie je třeba poznamenat následující:

1) jeho přetrvávající, obtížně napravitelná a často maladaptivní povaha;

2) více či méně výrazné oddělení fantazií od psychologicky pochopitelné, i když možná problematické osobní dynamiky;

3) „sloučení“ fantazie s realitou, nahrazení reality fantazií s neschopností dítěte odlišit své vlastní fantazie od skutečnosti;

4) zvláštní obsah fantazií;

5) identifikace bludných, halucinačních a jiných mechanismů utváření a dynamiky fantazií.

Zvláštní obtíže v diagnostice a terapii F.p.s. jsou spojeny s případy, kdy je psychologická jasnost fantazie kombinována s přítomností duševních poruch – extrémy „psychiatrizace“ a „psychologizace“ výrazně brání poskytování adekvátní pomoci. (V. Kagan)

Obrazná F. p.s. Jinak je to interpretováno jako delirium imaginace s pseudohalucinační složkou. V počátečních stádiích onemocnění se zvyšuje tendence k obraznému, snovému fantazírování s vizualizací představ. Jak nemoc postupuje, objevují se vizuální pseudohalucinace, pseudohalucinace fantastického obsahu a další příznaky duševního automatismu, syndrom Kandinsky-Clerambault (představy vlivu, bludná depersonalizace atd.). Pacient si vytváří fantazijní svět a neustále se jím zabývá. Toto je zvláštní země, planeta, druh hry ve snech. Pacienti si mentálně hrají s imaginárními hračkami nebo imaginárními dětmi, se kterými v reálném životě nekomunikují. Chlapci často hrají válku ve svých myslích s extrémním nadšením, někdy gestikulují nebo vytvářejí velké množství schematických kreseb odrážejících vojenské události. Mnoho dětí s nápaditými fantaziemi však zůstává navenek pasivní nebo tiše šeptají. Fantazie pacienta jsou vždy extrémně živé, živé a někdy před sebou nebo v hlavě vidí představy fantazie („Vidím visící lampu a pak si představuji a vidím tučňáky, je to zajímavé a vtipné“). S další progresí nemoci začínají fantazie vznikat s neobyčejnou lehkostí a ztrácejí na svévoli. Tyto fantazie jsou podobné mentálním automatismům a jsou znakem násilí – překážejí spánku, studiu a proti vůli se vám „dostanou do hlavy“. Objevují se i další příznaky související s mentálními automatismy – vizuální pseudohalucinace, pseudohalucinace fantastického obsahu. Vizuální pseudohalucinace jsou na rozdíl od figurativních fantazií samostatné, nesouvisející, velmi živé vizuální obrazy, které vznikají mimovolně, mají znak neživotnosti obrazu („nejsou jako ty skutečné“), mistrovství, vliv, vliv („Vidím ve své hlavě člověka – kočku, která jedná a hypnotizuje“). Pseudohalucinace fantastického obsahu se vyskytují častěji před spaním v podobě extrémně živých vizí panoramatického charakteru (ulice, les atd.). Někdy se mimovolně objevují i ​​pseudohalucinační stadiové prožitky s určitou, často děsivou zápletkou – pacienti jsou účastníky dějů, které se před nimi odehrávají s pocitem letu (snové halucinační zážitky). O.F.p.s. s pseudohalucinační složkou je nejčastěji pozorován u schizofrenie s nástupem onemocnění v raném věku.

Bláznivá varianta. Stav je dán přílišným fantazírováním, odrážejícím zkušenosti pronásledování a vlivu. Děti ve svých fantaziích bojují s pohádkovými hrdiny, mystickými obrazy, fantazírují o tom, jak vstupují do boje s nepřáteli a vítězí (dítě mluví o boji s bandity: „Rozptýlil jsem všechny bandity a oni odešli“). Děti si při studiu, hře nebo jen tak ležení v posteli povídají, ukazují si něco na prsty, předstírají, že střílejí z pistole, říkají, že zabíjejí nepřátele, živě si je představují, „vidí“ je před sebou. Kritika fantazií je neúplná. Pacient tvrdí, že bandité jsou na oddělení, „viděl“ je schovávat se pod terasou a bojí se jich.

Ve struktuře fantazií se objevuje osa „pronásledovatelé“, charakteristická pro bludy pronásledování. Dítě se bojí představy o svých fantaziích („bandita“) a zároveň fantazíruje o tom, jak samo napadá a zabíjí nepřátele svých fantazií („Obklopím jeskyni elektrickým proudem a zabiju všechny bandity a podvodníci“). Imaginativní patologické fantazie, které převažují ve struktuře bludů, jsou kombinovány s bludnými představami o pronásledování a ovlivňování, zaměřené na konkrétní jedince. Pacient svému okolí nedůvěřuje, prohlašuje, že jedno z dětí vymyslelo „strašáka“, aby ho zabil; uprostřed běžného rozhovoru najednou se strachem prohlásí: „Neexistují vůbec žádní špióni, nestává se, že by byli malí chlapci stříleni jedovatými šípy, ale možná má smrtka jedovaté šípy.“

Patologická fantazie s převahou bludných poruch je kombinována se sluchovými a zrakovými klamy, symptomy ideového automatismu (mentismus, symptom „otevřenosti“). O.F.p.s. je v podstatě stav s převahou bludů představivosti, charakteristický pro schizofrenii u malých dětí.

Hyperkompenzační varianta. Ve figurativních fantaziích vystupuje do popředí zápletka podmíněné příjemnosti či žádoucnosti pro pacienta. U dětí předškolního a základního školního věku mohou tyto fantazie vzniknout přímo v reakci na ten či onen psychotraumatický vliv: odloučení od matky, kategorické odmítnutí rodičů splnit jakýkoli požadavek dítěte (například koupit psa) . V těchto případech se intrapersonální zpracování traumatického prostředí odráží ve figurativních fantaziích: například dítě, které ztratilo rodiče, fantazíruje, že jeho rodiče žijí, jsou s ním v krásném domě, milují ho a hýčkají a oblékají ho. krásně. Patologická povaha takových fantazií může být podezřelá, když jsou velmi perzistentní, nabývají přílišné důležitosti a motivují k maladaptivním reakcím a chování. U dětí s různými tělesnými vadami – pohybového aparátu, srdečních chorob atd. – má vedoucí roli při vzniku hyperkompenzačních fantazií výrazná sociální deprivace a izolace od vrstevníků. Děti si ve svých fantaziích představují samy sebe jako zdravé, silné, odvážné, v roli pilotů, astronautů, cestovatelů apod. U nevidomých a slabozrakých dětí jsou hyperkompenzační fantazie často doprovázeny zvláště živými imaginativními představami, které nabývají charakteru halucinací. představivosti. U dospívajících jsou imaginativní fantazie o jejich „hrdinech“ spojeny s touhou po uznání. Ve fantaziích teenagera více než to, co je a může být ve skutečnosti, hraje jeho „hrdinská role“ (záchrana dětí z hořícího domu, utonutí, zadržení narušitele). Fantazie hypertrofují a stávají se zdrojem poruch chování a sociální disadaptace. Vznik O.F.p.s. U dětí je podporována vysoce rozvinutou fantazií, vášní pro všechno fantastické, láskou k pohádkám a vymýšlením zvláštních situací, které jsou na hony vzdálené realitě. Důležité jsou i osobnostní charakteristiky – hysterické, schizoidní rysy atd. V přítomnosti hysterického charakteru je vznik hyperkompenzačních fantazií usnadněn egocentrismem, touhou vypadat významněji, než ve skutečnosti je: děti vymýšlejí nejrůznější bajky. o jejich vysokém původu, o jejich tak či onak „velkých“ či „slavných“ rodičích, jejich hrdinských činech. U dětí s autistickými, schizoidními charakterovými rysy jsou hyperkompenzační fantazie, často ve formě živých obrazných představ, usnadněny zvláštnostmi jejich autistického myšlení a také konfliktními situacemi (neschopnost přiblížit se k vrstevníkům, postavit se za sebe, potíže při řešení praktických problémů). Ve fantaziích se zápletkou vypůjčenou z přečtených knih, zhlédnutých filmů, promítají se myšlenky a obrazy, které jsou pro jednotlivce významné (komunikace ve třídě, podávání zprávy „beze strachu“, účast v klubech, odvážné lety na jiné planety).

Abstrakt F. p.s. se vyskytuje ve dvou variantách.

Hyperkompenzační varianta. Zvláštní zájmy, koníčky a fantazie abstraktní povahy – vášeň pro čtení encyklopedií, kreslení diagramů, map, matematické výpočty, psaní příběhů, scénářů, snů o „městech budoucnosti“ atd. s afektivním nábojem, aktivní činnost v realizace svých koníčků. Tyto koníčky, zájmy, fantazie abstraktního charakteru jsou nesmírně cenné útvary. Existuje psychologická srozumitelnost těchto fantazií, jejich provázanost s osobnostními charakteristikami, pozitivní emoční náboj a dominantní postavení v psychice dětí a dospívajících. O.F.p.s. lze detekovat již v předškolním věku, největší závažnosti dosahuje v pre- a pubertě. Mechanismy nadměrné kompenzace mají v jejím rozvoji značný význam – je jasně patrná souvislost mezi obsahem fantazií a konfliktní situací (strach z druhých, zkušenost fyzické slabosti a bezbrannosti atd.). Velkou roli hraje výchova – mezi rodiči převažují představitelé intelektuální práce, často až příliš ponořeni do své profese. Podporují jednostranné koníčky dětí a přispívají k rozvoji jejich intelektuálních zájmů. Často se odhalí souvislost mezi zájmy a fantaziemi dětí a profesními zájmy jejich rodičů.

Tato možnost O.F.p.s. pozorovány především u dětí a dospívajících se schizoidními charakterovými rysy. Tyto fantazie jsou pro ně autistického rázu, ale přesto mají určitou souvislost s realitou (vášeň pro matematiku, biologii, zeměpis, radiotechniku, kreslení atd.), promítají se do společenského života teenagera a později v jeho profesní činnost, která přispívá k jejich sociálnímu vyrovnání. Hyperkompenzační povaha koníčků, zájmů a fantazií u dětí a dospívajících se schizoidními charakterovými rysy je spojena s jejich psychickými konflikty způsobenými autismem, neschopností sblížit se s vrstevníky a postavit se za sebe. Méně často se u dětí a dospívajících s hysterickými a epileptoidními charakterovými rysy mohou objevit koníčky, zájmy a fantazie abstraktního charakteru jako projevy nadměrné kompenzace.

Konstruktivní možnost. Fantazírování je spojeno především s narušením sféry abstraktního, spíše než figurativního poznání. Zaznamenány jsou jednostranné zájmy o abstraktní problémy (astronomie, zeměpis, elektrospotřebiče), které jsou odtržené od konkrétní reality a nabývají charakteru jakési posedlosti. V budoucnu mohou vznikat bludy pronásledování a někdy i bludy vznešenosti. Bludné fantazie, projevující se v zálibách kognitivní povahy, se svou psychopatologickou strukturou blíží paranoidním stavům. Stejně jako u paranoidních stavů u dospělých je nemocné dítě uchváceno určitou představou s úplným oddělením od ostatních her a činností. Pacienti preferují slovníky a příručky, vybírají si z nich zajímavé materiály a dlouhou dobu nedělají nic jiného. Kromě toho existuje tendence, charakteristická pro paranoidní stavy, logicky rozvíjet izolovanou myšlenku. Pacienti nejen sbírají hotový materiál, ale snaží se jej systematizovat, sestavují tabulky, kreslí schémata, píší příběhy a hry na témata svých koníčků. To, co odlišuje bludné fantazie od přeceňovaných koníčků, je pacientova posedlost jimi, jejich zvláštní vytrvalost a nemožnost nápravy. Izolují dítě od okolního světa. Typickými poruchami pro tyto pacienty jsou detailní myšlení v oblasti jednoho okruhu myšlenek, patologická tvůrčí činnost, povznesená nálada, charakteristické pro paranoidní syndrom.

F.p.s. s přeceňováním vlastní osobnosti a klamnými představami o velikosti. Bludné fantazie v podobě opakování určité zápletky, pohádkového (u dětí) nebo romantického obsahu (v dospívání), ve kterém hraje ústřední roli pacient. Pacienti ztrácejí kritiku fantazií a ztotožňují se s fiktivními obrazy; jejich chování je určeno obsahem jejich fantazií. Mluví o své síle, moci, ztotožňují se s obrazy „princezny“, „princezny“, zvláštního „predátora“, romantické hrdinky atd. Setrvačnost státu, porušování kritiky patologických fantazií, epizody porušení chování určeného fikcemi – to vše spojuje tento syndrom s fantastickými bludy, ale v nerozšířené, redukované podobě. S tímto typem F.p.s. převládá manický afekt a obecně lze stav definovat jako nerozvinutý afektivně-klam. Syndrom je charakteristický pro schizofrenii, která se vyskytuje při záchvatech. (A. Golik, V. Mamceva)