Husa je ušlechtilý cestovatel. Při svých toulkách nalétá tisíce kilometrů, snadno překročí Himaláje. Ukazuje se, že nejoblíbenější turistické enduro na světě – BMW GS – se tak jmenovalo z nějakého důvodu.

Když je svět klidný, lidi to láká cestovat. 70. léta minulého století se stala takovým ostrovem relativního klidu. Vojenské konflikty utichly, teroristé se uklidnili a dokonce i supervelmoci přešly od drnčení jaderných bot k objímání ve vesmíru. A pravděpodobně není náhoda, že se v tomto desetiletí zrodilo auto zvané turistická motorka. První zástupci této třídy – BMW R100RT, Moto Guzzi 1000SP, Honda Gold Wing – se však vyznačovali výrazným silničním charakterem a kategoricky se nechtěli stěhovat do bláta. Nebo spíš šlo se odstěhovat, ale odjet. A už tak početný kmen motocyklů dvojího užití (tedy endura) se vyznačoval nekompromisně sparťanským přístupem k pohodlí řidiče: ujedete sto kilometrů bez zastavení, ale k tomu je potřeba mít neželezný zadeček – titan.

Podle Arnolda Toynbeeho, jakmile je člověk vážně vypečený, okamžitě najde adekvátní odpověď. (Samozřejmě se omlouvám, že myšlenky báječného anglického historika předkládám ve stylu “Nestřihli si pohádku pro sebe.” Zájemci jsou odkázáni na jeho 12svazkové „Porozumění dějinám“.) Takovou adekvátní reakcí na požadavky motorkářů bylo první turistické enduro na světě – BMW R80G/S, jehož 30. výročí právě slavíme. Co bezprostředně předcházelo vzhledu tohoto modelu a proč je pozoruhodný – viz sekce Flashback ve stejném čísle. A zde budeme sledovat 30letou historii „letu husy“.

Aby představili novinku v celé její brilantnosti, zvolili manažeři BMW tradiční, ale spolehlivý způsob: motoristický sport. Vybrali si však mimořádnou soutěž: rally-maraton „Paříž – Dakar“, který se právě vyhlásil. Příprava závodní verze probíhala společně s bavorskou firmou HPN, která se specializuje na doladění endura. A hned – v králích: Francouz Hubert Auriol, mluvící na tomto motocyklu, vyhrál závod v roce 1981, před nejbližším pronásledovatelem o tři hodiny! A ještě jedna pozoruhodnost: Francouz Bernard Nemer skončil sedmý, pilotoval téměř sériový R80G/S.

Oriol svůj úspěch zopakoval v roce 1983, když navíc vyhrál slavný americký závod „Baja 1000“. A v letech 1984 a 1985 jako první skončil další závodník, který závodil za BMW, mnohonásobný mistr světa v motokrosu, Belgičan Gaston Raye. Na vlně úspěchu společnost vydala speciální verzi sériového motocyklu – BMW R80G / S Paris-Dakar. Vyznačoval se 32litrovou plynovou nádrží, pohodlným jednomístným sedlem a velkým zadním zavazadlovým prostorem, ochrannými rámy a terénními pneumatikami Michelin. Navíc všechny tyto uzly bylo možné koupit ve formě velryby pro nezávislou konverzi.

READ
Motocykl EZ90: specifikace, foto, video

V polovině 80. let tvořily prodeje BMW G/S zhruba pětinu celkového prodeje bavorských motocyklů. Přirozeně, otázka “jak získat ještě více mléka od naší krávy?” nedal pokoj vůdcům koncernu. A druhá generace, představená v roce 1987, se stala celou rodinou: BMW R27GS s výkonem 65 koní (tato úprava byla vyrobena pouze pro Německo a některé další země, kde začátečníci mohli jezdit na motocyklech s výkonem nejvýše 27 koní), 50 -výkon BMW R80GS a vlajková loď BMW R60GS s výkonem 100 koní. Kromě rozšířené nabídky motorů dostala „husa“ nový podvozek: zesílený rám, přední vidlici s variabilním tlumením, zadní odpružení systému Paralever (minimalizuje reakci kardanového pohonu), paprsková kola, která umožňují instalaci bezdušových pneumatik.

Počátkem roku 1989 vyhrál Eddie Howe amatérskou třídu Marathon rallye Paříž-Dakar a jen o několik měsíců později se začala prodávat verze R100GS Paris-Dakar. Od základní verze se lišil nejen pneumatikami, jednosedadlem a zvětšenou nádrží, ale také originální polokabeláží s obdélníkovým světlometem a propletením ochranných trubek, které chránily motor i kapotáž. Koncem roku 1990 však „obyčejné“ GS dostaly podobný design „náhubku“.

Třetí generace GS byla revoluční – nikdy předtím neprošel design motocyklu tolika změnami najednou. V lednu 1993 představil koncern zcela nový boxer – silniční sportovní BMW R1100RS. Motor – se čtyřventilovými hlavami válců umístěnými v hlavách vačkových hřídelů a vstřikováním paliva. Pohonná jednotka sloužila také jako hlavní nosná část podvozku – prvky odpružení s ní byly spojeny přes ocelové pomocné rámy. Ahead – Telelever, kombinující výhody “teleskopu” a pákového závěsu. Brzdový systém – s ABS. Všechny tyto revoluční novinky šly do BMW R1100GS, které debutovalo v září téhož roku. Již v roce 1994 se novinka stala nejoblíbenějším modelem v nabídce motocyklů BMW.

Zvětšit nebo zmenšit? Bavoři v 90. letech vyzkoušeli oba přístupy. V roce 1998 uvedli na trh BMW R850GS, jen aby se ujistili, že malé kubatury již neosloví kupující (prodalo se méně než 2000 vozů). Ale R1150GS se zvýšeným výkonem a šestistupňovou převodovkou, která v roce 1999 nahradila model 1100, se stala ještě populárnější než její předchůdce.

READ
Motocykl ZR 400 Zephyr X: specifikace, fotky, videa

Na plnohodnotnou náhradu dřívějších verzí Paříž-Dakar si ale musely počkat další tři roky. Až v roce 2002 dostali jezdci verzi R1150GS Adventure se zvýšeným zdvihem odpružení, terénními pneumatikami a výkonnou ochranou agregátu. Právě na takových motorkách Britové Ewan McGregor a Charlie Boorman projeli celý „koule“ a svůj běh dokumentovali v televizním seriálu BBC Long Way Round („Long Around the World“). Bavoři představili v létě 2004 novou generaci svého terénního vozu. A nejpřekvapivější na BMW R1200GS nebylo to, že se stalo o něco výkonnějším a mučivějším než jeho předchůdce, ale to, že bylo okamžitě o 24 kg lehčí! Dokonce i motor, navzdory nárůstu pracovního objemu, se stal o 3 kg lehčí. Své přispěla i výměna tradičních elektroinstalací za jednovodičové. A paprsková kola byla nahrazena lehčími litými, což odráželo spíše preference kupujících než zlepšený stav silnic všude. Na přání lze ale objednat i paprsková kola (ovšem za příplatek), ve variantě Adventure jsou v základní výbavě.

Od té doby prošlo BMW R1200GS dvěma zásadními modernizacemi. V roce 2007 inženýři posílili motor a vyměnili náplň převodovky, nasadili pohodlnější sedlo, nový volant s variabilním průřezem. Navenek je tato úprava snadno rozpoznatelná podle leštěných „tváří“ plynové nádrže a zadního světla s LED diodami. Od roku 2008 lze pro Husa objednávat elektronický systém řízení odpružení ESA. A pro sezónu 2010 byl na R1200GS nainstalován nový motor s vačkovými hřídeli a radiálními ventily.

Recept na úspěch BMW GS je velmi podobný tajemství anglického trávníku. Samozřejmě 30 let nepřetržité péče není tři sta, ale věk na motorkářskou rodinu je docela úctyhodný .

Vzniku BMW R80G/S předcházelo sportovní enduro GS800. Byly vytvořeny z iniciativy testovacího inženýra společnosti Laszlo Pereze a dovedly německé jezdce k vítězství v německém a evropském šampionátu a také ke zlatým medailím v šestidenním závodě FIM. Mimochodem, tento 55koňový vůz vážil pouhých 124 kg.

BMW R80G/S je první cestovní enduro na světě. Stejně jako nejtěžší a nejvýkonnější enduro té doby a první sériově vyráběný motocykl na světě s jednostrannou kyvnou vidlicí a konzolovým uchycením zadního kola.

Norský fotograf Helge Pedersen koupil toto BMW R80G/S v roce 1981, přestavěl ho a vzal ho do světa. Za deset let najezdil se svou motorkou s láskyplným jménem „Olga“ 350 000 km. A když v roce 1994 dal Pedersen Olgu do Muzea BMW, najeto už bylo 484 000 km!

READ
Motocykl FJS600 Silverwing ABS: specifikace, foto, video

Motocykl, na kterém Gaston Rayet vyhrál v roce 1985 maraton rally Paříž-Dakar. Dvouválcový boxer s pracovním objemem 1043 cm³ vyvinul asi 75 koní, motocykl o hmotnosti 175 kg zrychlil na 180 km / h.

Varianta BMW R80G/S Paříž-Dakar, která se začala prodávat na konci roku 1984, měla k Rayetově živému projektilu samozřejmě daleko. Přesto se prodalo více než 3000 těchto strojů.

BMW R100GS Paris-Dakar z roku 1989 upoutalo pozornost polokarosérií, která splývala s 35litrovou plynovou nádrží a neobvyklou sadou trubkové karoserie.

V roce 1997 vyrobili Bavoři rozlučkovou várku (3003 kusů) endura s dvouventilovým motorem – BMW R80GS Basic.

BMW R1150GS – novinka 1999; poprvé na bavorských motocyklech byla použita dnes již tradiční „maska“ se dvěma různě velkými světlomety.

30 let evoluce BMW GS

*Včetně BMW R80GS.

ŠPATNÉ “GEÓZY” A VŮBEC NE “HUSY”. Když bavorští inženýři vyvinuli úplně první BMW R80G/S, okamžitě ho odlehčili o 30 kg oproti silničnímu BMW R80/7. Což okamžitě vyvolalo otázku: „Proč je naše silniční kolo tak těžké? Odpovědí na to bylo BMW R1982ST, které debutovalo v roce 80 – ve skutečnosti stejné G / S, s lehkým rámem, jednostrannou kyvnou vidlicí a dokonce zvednutými tlumiči, ale se „silničními“ koly a sníženým zdvihem odpružení. Tehdejší silniční velikost však odpovídala modernímu enduru: 19 palců vpředu a 18 vzadu.

BMW nevyrobilo jednoválcový motocykl už 26 let, protože v roce 1967 přestalo vyrábět 250cc R27. A „jednotné“ BMW F1993, vydané v roce 650, jej nejprve prohlásilo za „fanduro“ – říkají, že je to jako enduro, ale není to vážné. A pouze druhá generace F2000, která debutovala v roce 650, obdržela slavný index GS – říkají, že nyní se hra rozrostla. Tento vůz se vyráběl i ve verzi Dakar – se zvýšeným zdvihem odpružení, velkými koly a terénními pneumatikami.

V roce 2005 debutovaly motocykly BMW s rovnými dvojčaty a o dva roky později se do nové rodiny přidaly varianty F800GS a F650GS. Navíc, pokud je první skutečné enduro, důstojný nástupce prvního R800G / S, pak druhé (ve skutečnosti také 800 ccm, ale snížené) je „SUV“ na litých kolech.

READ
Motocykl XT550: specifikace, foto, video

Nakonec před pěti lety koncern vyrobil „absolutní GS“ – model HP2 Enduro. Opravdové sportovní enduro, vážící pouhých 175 kg, si vypůjčilo motor z BMW R1200GS, ale podvozek byl unikátní: celoocelový rám, přední teleskopická vidlice, vzduchové zadní odpružení. V letech 2005-2006 bylo vyrobeno jen několik tisíc těchto strojů.

SCHŮZKY V GARMISCH-PARTENKIRCHEN. Jméno tohoto městečka v jižním Německu u hranic s Rakouskem bylo dlouho spojováno pouze se sjezdovkami – právem patří k nejlepším v Německu. Ale už deset let se zde, na úpatí Alp, každoročně scházejí majitelé motocyklů bavorské značky – a Garmisch se dnes v motorkářském večírku proslavil natolik, že si může vážně připsat titul druhého hlavního města BMW – k prvnímu je však velmi blízko: odtud do Mnichova jen 90 km.

Opravdu stojí za to se tohoto setkání zúčastnit. I pro ty, kteří na motocyklové rallye nedají dopustit. Protože tady na pozadí bezvadné německé organizace vládne překvapivě klidná a svobodná atmosféra. U vstupu a výstupu není žádný shon, který zná většina party, neexistují VIP zóny a vstupné, není tam žádný ponurý kordon. Jediným omezením je uzavření vjezdu pro auta. Buďte laskaví – na parkoviště i pěšky. Ale místa, kam dát motorku – desetník tucet. Nedaleko na louce je kemp: ano, ano, a majitelé BMW nepohrdnou spaním na zemi! Zejména s výhledem na zatažené alpské štíty.

Na srazu však není čas spát. Třídenní (od pátku do neděle) program je nabitý akcemi. Vyhlídkové jízdy, silniční a cross-country testovací jízdy, retro přehlídky a soutěže motocyklů, filmy a samozřejmě nezapomenutelná show Chrise Pfeiffera v centrální aréně. I poté, co jste na vlastní oči viděli jeho slavné triky, dokonce i vdechovali pach spálené gumy, je těžké uvěřit, že tohle dokážete s motorkou. Zvlášť u prakticky sériového budiž třikrát S1000RR! Co stojí za to jen zakončení představení, kdy Chris ve skoku odhodí motorku na stranu a . saltem dopadne na nohy a motorka přimrzne jako přikovaná k místu na složeném stojanu!

A mezi představeními si každý (ano, doslova každý!) může popovídat s mistrem kaskadérského ježdění, získat podpis, vyfotit se na památku. Obecně je samotný fakt, že můžete jen tak chodit a mluvit s hvězdami motorsportu, inženýry BMW, šéfy tuningových studií, překvapivý a dojemný. Tady jsou opravdu všichni.

READ
Motocykl TS125RM: specifikace, foto, video

Na rallye si ale můžete nejen popovídat, ale také se zásobit spoustou užitečných věcí – od vybavení až po body kit na motorku. A můžete si koupit motocykl – chcete-li BMW, chcete-li – Husqvarnu, chcete-li – kteroukoli z těch, které nabízejí četná tuningová studia rozmístěná kolem centrální arény. Mimochodem, dříve jsem si ani nedokázal představit, že by mohla být fronta na posádku BAM!

No a večer už se fronta řadí ke stojanům v obrovském hangáru, kam se přesouvá veškerá akce. Dlouhé lavice u neméně dlouhých stolů se rychle plní veřejností a zaplňují se i uličky mezi nimi. Jakmile se číšnicím, zrudlým od pobíhání, podaří manévrovat v tomto pestrém davu s kyticemi hrnků a trsů bagelů!?

Publikum tleská vystoupení velikánů motocyklového sportu, dalších celebrit, ale možná především očekávají losování cen do loterijních losů, které se na území motocyklového srazu prodávají od samého rána. pátku a soboty. První cena? Samozřejmě, motorka! A samozřejmě GS: v jubilejním roce! V pátek „osmistovka“, v sobotu „litrové dvoustovky“. Je třeba vidět radost šťastlivců, kteří se prodírali z hustého davu na pódium. Druhá cena je také hodná: motocyklový výlet po Číně.

No, v noci – žíhání na hudbu po sobě jdoucích skupin. Část publika se přesouvá k tanci na stoly – to je jediné víceméně volné místo v hangáru (hrnky můžete držet v rukou!). A i když to nejsou řeky piva a vína, nepotkáte zde opilce v ruském slova smyslu – potácející se, se zakalenýma očima a vyžadující okamžitý respekt.

Tři dny jsem cestoval všude kolem, opaloval se na jezerech, díval se do Rakouska, šplhal lanovkou na zasněžené alpské štíty. Zdá se, že motocyklistu BMW prostě nenosí na rukou: „prosím, tady je volné parkoviště“, „přeskoč prosím frontu“, „mami, podívej se na kterou motorku“ – a to navzdory skutečnosti, že bavorské motorky jezdí na zdejších silnicích dnes bylo skoro víc než aut. Těžko říct, co pořadatelé rallye připraví na příští rok. Ale co bude zajímavé – nepochybuji. Uvidíme se v Garmischi?