Jaký pták může zvednout člověka?

Položil jsem si zdánlivě jednoduchou otázku: který pták je nejsilnější? Tedy, který pták dokáže zvednout maximální zátěž do vzduchu?

Podařilo se mi najít tohoto ptáka, o kterém jsem vůbec nevěděl, ale je nazýván nejsilnějším na světě.

Je spolehlivě známo, že největším zvířetem zabitým a odneseným ptákem byl 7kg vřešťan, kterého zabila harpyje (Harpia harpyja) v národním parku Manu (Peru) v roce 1990. Harpyje je považována za nejmocnější dravý pták, ačkoli jeho hmotnost je pouze 9 kg.

Staří Řekové nazývali okřídlené dcery Typhona střežící vchod do Tartaru harpyjemi. Strašné a krásné zároveň, ukradli dušičky malých dětí, náhle se snesly dovnitř a zmizely beze stopy jako vítr. Slovo „harpyje“ má řecké kořeny. Pochází ze slovesa „harpazein“, což znamená „unést“.

Není náhodou, že jmenovkou těchto divokých napůl žen, napůl ptáků se stala jihoamerická harpyje.

Nyní budeme hovořit o moderní, jihoamerické harpyji.

Harpyje jihoamerická (lat. Harpia harpyja) je velký dravec z čeledi jestřábovitých. Jediný druh svého druhu.

Proč ten důraz na Jižní Ameriku? Protože jsou i jiné harpyje. Harpyje Guiana, Harpyje z Nové Guineje, Harpyje požírající opice nebo Harpyje Filipínská. Budou projednány samostatně.

Kromě ptáků se zde vyskytuje i motýl, pod mnoha jmény – harpyje, nebo vidlochvost tečkovaný, nebo vidlochvost velký, nebo bourec harpyjový. Nenechte se zmást! Ptáci a motýli.

Neblaze proslulá jihoamerická harpyje, obrovský predátor z jestřábí rodiny.

Indiáni věřili, že jedna rána jejím zobákem dokáže rozdrtit lebku dospělého člověka a ona sama byla neustále podrážděná a agresivní.

Přesto se považovalo za velkou čest ji zkrotit a její peří bylo nesmírně cennou ozdobou. Indián, který harpyji zabil, se s ní vydal do všech okolních chatrčí a v každé z nich dostal odměnu.

Tyto doby jsou dávno pryč, ale počet jihoamerických harpyjí neustále klesá. V řadě zemí je tento orel lesní chráněn, navíc je zařazen do

Mezinárodní červená kniha. A přesto jsou tropické pralesy Střední a Jižní Ameriky, které si harpyje vybrala pro chov a lov, bohužel nadále aktivně káceny. Což vede ke zmizení mnoha druhů zvířat a ptáků.

Populace těchto velkých jihoamerických orlů je necelých 50 000 (odhad z roku 2008) a neustále klesá. Hlavním důvodem je ničení lesů v hnízdištích harpyjí a také zvláštnosti reprodukce: pár obvykle vychovává pouze jedno mládě každé 2-3 roky.

Jihoamerická harpyje je velmi silná. Délka jeho těla je od 90 do 110 cm a rozpětí křídel je asi dva metry. Samice jsou navíc téměř dvakrát větší než samci: váží více než devět kilogramů, zatímco hmotnost samců obvykle nepřesahuje 4,8 kg.

Na světle šedé hlavě je černý, dolů zahnutý zobák a dvě velké tmavé oči. Když je harpyje vzrušená, zvedá široká tmavá pírka na hlavě téměř svisle nahoru, takže vypadají jako malé rohy nebo uši.

Předpokládá se, že to dává jejímu sluchu další ostrost.

Hřbet jihoamerické harpyje je natřený tmavě šedou barvou, břicho je bílé, křídla a ocas mají černobílé pruhy a na krku je černý límec.

Extrémně velké a silné tlapy mají vynikající zbraně: každý prst končí dlouhým a ostrým deseticentimetrovým černým drápem. S těmito tlapami je pták schopen zvednout slušnou váhu – na přání může odtáhnout malého psa nebo dokonce mladého srnce.

Jihoamerické harpyje se živí hlavně opicemi a lenochody, přičemž svou potravu pravidelně ředí vačicemi, nosály a ary.

Navíc jsou to jediní predátoři, kteří se dokážou vyrovnat se stromovými dikobrazy.

Na lov vylétají ve dne, kořist raději hledají sami. Žijí však v párech a zůstávají si věrní po mnoho let.

Široké hnízdo z tlustých větví, listí a mechu je postaveno ve výšce padesáti metrů a používáno několik let. Samice zde snáší jednou za dva roky jediné nažloutlé vejce. Inkubační doba trvá asi 56 dní. Mládě je velmi dlouho závislé na rodičích, kteří ho statečně chrání.

Jsou schopni napadnout i neopatrného člověka, který se zatoulá do chráněné oblasti. Samozřejmě, že nepropíchnou lebku svým krátkým zobákem, ale budou schopni způsobit vážné rány. Jeden mladý muž potřeboval 8 stehů na hlavě a krku poté, co byl napaden harpyjemi.

V deseti měsících věku jihoamerické mládě harpyje létá celkem dobře, ale nadále se zdržuje poblíž hnízda, kde ho krmí rodiče. Zajímavé je, že bez újmy na zdraví vydrží zhruba dva týdny půst.

Pohlavní dospělost u harpyjí nastává v 5-6 letech.

Vědecká klasifikace:
Doména: Eukaryotes
Království: Zvířata
Subkingdom: Eumetazoi
Žádná hodnost: Oboustranně symetrická
Žádná hodnost: Deuterostomes
Typ: Chord
Podtyp: obratlovci
Infratyp: Gastrostomy
Nadtřída: Čtyřnožky
Třída: Ptáci
Podtřída: Nové patra
Řád: Accipitridae
Rodina: Hawk
Podčeleď: Harpyidae
Rod: Harpyje (Harpia Vieillot, 1816)
Druh: Harpyje jihoamerická
Mezinárodní vědecký název: Harpia harpyja Linnaeus, 1758