Co je to inteligence: definice, struktura a funkce, druhy a úroveň lidské inteligence.

Většina klasických psychologů (Sigmund Freud, Alfred Adler, Carl Gustav Jung, Erich Fromm, Erik Bern a další) dívali se na osobu přibližně ze stejného úhlu. Nevědomé procesy, sexualita, scénáře a role – ať už bylo studováno cokoliv, pozornost byla zaměřena na jednotlivce.

Jean Piaget, velký švýcarský psycholog, přistoupil ke studiu člověka ze zcela jiného úhlu. Pro Piageta byla na člověku nejzajímavější – to, co určuje jeho strukturu, vývoj jeho psychiky – byla inteligence.

Co může inteligentní člověk dělat?

Piaget chápal inteligenci mnohem šířeji, než se obvykle říká. Inteligence není „myšlení na to být chytrý“, ale schopnost, která umožňuje jednat v aktuálních podmínkách co nejefektivněji. Ukazuje se, že inteligence se vždy testuje v praxi.

Inteligence se skládá ze dvou procesů. Pokud jsou oba rozvinuté, pak člověk může jednat efektivně.
Nejprve musí člověk vzít v úvahu okolní podmínky a využít je. Jmenuje se ubytování – přizpůsobení se prostředí.
Za druhé, člověk musí přizpůsobit svět kolem sebe svým schopnostem a cílům (různým v různém věku). Jmenuje se asimilace – přizpůsobení prostředí sobě samému.

Neexistuje žádná asimilace – člověk se vždy přizpůsobí prostředí, přijme všechny jeho podmínky. Využije jen to, co svět nabízí, vzdá se všeho svého. Ve skutečnosti však nemůžete opustit své cíle, hodnoty a psychologické vlastnosti, můžete pouze předstírat. To vyvolá vnitřní konflikt.

Neexistuje žádné ubytování – člověk bude žít „ve svém vlastním světě“ a bude vycházet pouze ze sebe, jako by okolní realita neexistovala. Ale existuje, takže tato možnost je plná věčného boje: člověka proti světu, který mu brání být šťastný.

Tedy člověk s rozvinutou inteligencí v jakékoli oblasti – ve škole, v práci, v osobním životě atp. – dělá tři věci:

► bere v úvahu jeho vlastnosti;
► bere v úvahu rysy vnějšího světa;
► koreluje je a jedná na základě této korelace.

Jak se vyvíjí inteligence

Efektivita znamená různé věci v různém věku. Pokud je pro dítě úspěchem najít skrytou hračku, pak pro dospělého bude intelektuálním průlomem například úspěšná obchodní jednání.

V průběhu života se inteligence člověka mění; rozvíjejí se a kombinují různé duševní procesy. V každém věku je aktivní určitý typ inteligence – způsob, jakým člověk komunikuje s okolním světem a plní úkoly.

Podívejte se, jak se vyvíjí inteligence podle klasifikace Jeana Piageta.

Fáze 1 – od narození do 2 let

V tomto období je inteligence dítěte senzomotorická, tedy spojená s vnímáním (smyslovým) a pohyby (motorika).

Na první pohled se zdá, že tyto procesy s inteligencí nesouvisí. Pokud se hýbu – například běhám – jsem chytrý člověk? Pokud dobře vidím svět, svědčí to o mé inteligenci? Ve 40 letech – nepravděpodobné, ale ve dvou letech – ano! Piaget vysvětluje, jak schopnost dítěte cítit a pohybovat se ukazuje na inteligenci.

Pokud se hýbu – například běhám – jsem chytrý člověk? Pokud dobře vidím svět, svědčí to o mé inteligenci? Ve 40 letech – nepravděpodobné, ale ve dvou letech – ano!

► V prvním měsíci života má dítě pouze reflexy. Položte mu na rty jakýkoli předmět a on bude dělat sací pohyby. Reflex je jediná forma psychiky, která se nevyvíjí, ale může jen časem vymizet.

Vnímání a pohyb u kojence do 1 měsíce existují odděleně: pohybuje nohama, rukama, hlavou, něco slyší a vidí, ale to nemá nic společného s tím, co dělá. O nějakém přizpůsobování sebe sama prostředí nebo prostředí sobě samému se zatím nemluví.

► Od 1 do 4 měsíců V psychice dítěte se objevuje něco nového – reflexy mizí a duševní procesy jsou propojeny. Vnímání začíná ovlivňovat pohyb. Například se rozsvítila žárovka – dítě otočilo hlavu. Zdá se, co je na tom špatného? Piaget říká, že v této akci je vidět první intelektuální organizace, protože prostředky a cíl jsou spojeny. Dítě se diví, co se stalo, a chápe, že musí otočit hlavu a podívat se. Propojení vnímání a pohybu vytváří motoriku. To ještě není inteligence, protože dovednost nepomáhá přizpůsobit se měnícím se podmínkám, ale rozhodně je to první krok k ní.

Současně se u dítěte objevuje další zajímavý proces – primární kruhová (nebo kruhová) reakce. Jde o pohyb, který dítě opakuje tělem: např. stiskne a uvolní ruku, trhne nohou. Lze toto jednání považovat za intelektuální? Piaget říká ano. Pokaždé, když dítě provádí akci lépe a jasněji, ovládá své tělo.

► Od 4 do 8 měsíců Inteligence dítěte se dále rozvíjí. Jestliže dřívější vnímání ovlivňovalo pohyb (viděl jsem – otočil jsem se), nyní pohyb začíná ovlivňovat vnímání. Dítě má rádo určité zvuky, barvy, obrázky a začne provádět akce, aby je způsobil. Miminko, které chrastí chrastítkem, chápe, že může něco udělat ve vnějším světě (změnit prostředí), aby v sobě dostalo příjemný vizuální nebo sluchový obraz. To není tak docela inteligence, protože dítě nerozlišuje mezi prostředky a cíli – nechápe, že ten zvuk je v chrastítku, a ne ve struně, kterou je zvyklé tahat. Piaget ale poznamenává, jak důležitý je tento krok pro rozvoj inteligence.

Ve stejném věku se dítě vyvíjí sekundární kruhová reakce: opakované akce, ale s vnějším objektem. Babička položila na stůl hračku – dítě ji odstrčilo. Zvedla ho, položila a znovu zatlačila. A znovu a znovu. Dítě se nevysmívá babičce, ale rozvíjí svůj intelekt: v praxi poznává, jak svět reaguje na jeho činy.

► Od 8 do 12 měsíců se u dítěte rozhodně rozvíjí inteligence. Dejte miminku v tomto věku předmět, který ještě nevidělo, a ono začne používat vše, co o něm ví: bude kousat, sát, mačkat, snažit se vydat zvuk atd. Je chytré kousat hračku? nebo bouchnout lahví? Piaget říká ano. Dítě studuje vlastnosti předmětu: „Umíš s lahví to samé jako s gumovou liškou? Když kousnu, bude to skřípat? Aby dítě poznalo předmět – je pochopit, co se s tím dá dělat.

Zábavný fakt: U dospělých se inteligence často projevuje stejně. Říkáme, že rozumíme chytrým telefonům, to znamená, že víme, co se s nimi dá dělat: volat, psát, online, filmovat, stisknutím tlačítka zvýšit hlasitost. Znamená to, že rozumíme tomu, jak jsou uspořádány mikroobvody? Samozřejmě že ne! Ale víme, jak objekt používat, takže si myslíme, že mu rozumíme.

V 8-12 měsících už je dítě může podniknout dlouhou akci k dosažení cíle, a to také mluví o inteligenci. Piaget popisuje následující příklad: na délku paže od dítěte je panenka. Pokud panenku ohradíte závěsem, miminko nenapadne natáhnout ruku, ale proleze kolem závěsu a panenku si vezme. To neznamená, že dítě je hloupé. Naopak: pamatoval si, kde se předmět, který potřeboval, nachází, vzdálil se od něj opačným směrem a dosáhl cíle, přestože akce byla dlouhá a složitá. Intelektuálně? Samozřejmě!

Jsou toho schopni všichni dospělí? Kolik z nás je ochotno strávit několik let svého života, abychom něčeho dosáhli, zvláště pokud to není neustále v oblasti našeho vnímání? Nebo například, kolik rodičů chápe, že abyste dítě „donutili“ učit se, nemusíte mu o tom neustále říkat, ale někdy byste měli mlčet – tedy jít opačným směrem z cíle? Dítě do jednoho roku chápe, jak to funguje na úrovni úkolů, které jsou pro něj důležité. Dospělý se zde má co učit: nezapomeňte, že rozvoj inteligence není jen o čtení chytrých knih, ale také o provádění účinných akcí.

► A teď se dítě otočí 1 rok a až 1,5 roku vzniká nový úspěch – terciární kruhová reakce. Dítě začíná experimentovat s předměty, již neprovádí totéž, ale různé akce. Miminko zkoumá možnosti, o kterých ještě nevědělo.

Pamatujete si hračku, kterou babička sebrala v předchozí fázi a dítě ji znovu stlačilo? V roce a půl to dítě hodí na druhou stranu postýlky, zvrací atd. Při tom všem miminko náhodně odhalí vlastnosti předmětu. Například se plazí k hračce, přitahuje deku a hračka se k němu přibližuje. Páni! Takové „nehody“ jsou důsledkem aktivních experimentů.

► Poslední fází senzomotorického období vývoje inteligence je od 1,5 do 2 let. V tomto období vzniká další úspěch: samotné dítě může přijít s novým prostředkem k dosažení cíle. Nevzniká ze zkušenosti, ale je vymyšlen. Například dítě, které předtím neinteragovalo s dlouhými předměty, přijde na to, jak pomocí tyče vytáhnout srolovaný míček zpod skříně. Zajímavé je, že v Piagetových pokusech se děti nepokoušely nejprve dosáhnout míče rukou. Okamžitě pochopili, jak předmět používat.

O inteligenci v tomto věku hovoří ještě dva faktory. první – opožděná imitace. Dítě mlaská rty, ačkoli není žádná láhev, nebo mňouká, ačkoli poblíž není žádná kočka. Chápeme, že si dítě pamatuje tyto prvky okolního světa a spojuje se s nimi. Druhým faktorem je vzhled první prvky symbolické hry. Dítě předstírá, že spí, pak vejde jeho matka a on vyskočí smíchy. Dítě předstíralo, že provádí nějakou akci – nesprávnou z hlediska reality (koneckonců, ve skutečnosti nechtělo spát), ale rozvíjelo ji. Proč to svědčí o inteligenci? Dítě si pamatuje, jak a kdy se akce provádí, a kdykoli ji může opakovat, hrát ji „jakoby“.